[250v]číslo strany rukopisuo marnosti uměl pověděti, než s’ nynie od něho slyšal.

A by Allexander {Allexander}textový orientátor, jenž jest vešken svět pod se byl podbojoval, by mohl mluviti mrtvý, mohl by řieci: Aj, toť já, jenž vešken svět válkú sem přemohl, Allexander tak řečený, přemožen sem v hodinu krátkú. Mnohé drže královstvie, nade všecky sem panoval v světě. Již sebú nevládnu aniž mi se královstva hodie. Krále sem porazil, mne již biedná smrt porazila. Vše sem zabíjel, již sem zabit biedně. Všeho sem pokúšel, mne již červ pokúšie i kúsá mne. Červie hlozí, červ sem na světě já byl. Všem sem brával, mne již smrt vzala, jenž všecky lidi béře. Ničímž vládnúti nemohu, jsa prach, jejž již tlačie. Nestačil mi svět ode mne osazen, již [251r]číslo strany rukopisumne malý hrob osáhl. Mál byl mi svět, pod nebe sem od noha nesen. Již s najnižšími pekla mrzkého dotýkám. Mne moře čilo ve stkle hlubokosti, když sem pokúšel, již korba krátká mne nadutého a křehkého zavřela. Proč, člověče, jenž mřeš, žádáš povýšen býti? Čím viece dobudeš, viece držeti žádáš. Všecky věci minú, hyne také rozkošný živótek. Čím výše se pozdvihneš, najníže spadneš. Patř na mě biedného, jemuž jsú všickni přáli. Již korba súžila mne v úzkém hrobě. Kto jsem a jaký? Ktož slyšíš, již vieš.

Aj, teď máš druhého krále velikého, jenž marnost na svém životě aspoň skrze něj se ukazuje. Protož znamenaje, že vše jest marnost nad marnosti, což pod sluncem jest, nežádaj zbožie a v světě [251v]číslo strany rukopisupovýšenie, neb die svatý Isodor: Vysokost v světě jest velikost hřiechóv. U většiem stavu bez pochyby jest větčie muka, neb mocný mocné muky bude trpěti. Patř a viz, kde sú ciesaři, králové, kniežata mocná, bohatci velicí velmi; všickni jako stien zahynuli sú a jako sen z paměti pominuli. To váže, také važ krátkost života, jako vážil jest svatý Job řka: Člověk, urodě se z ženy, krátký čas živ jsa, naplní se mnohými psotami, jenž jako květ vzniká a potřěn bývá a pomíjie jako stien.[10]Job 14,1–2 A svatý Jakub die: Který jest život náš? Jako pára neb dým, jenž na malý se čas okáže.[11]Ja 4,15 Ó poněvadž tak jest život náš zde krátký a biedný a všecko marnost, což tehdy stojíme o zbožie aneb ci[252r]číslo strany rukopisuzích