[247v]číslo strany rukopisua trápenie duše. Převrácení lidé stěžka[5]stěžka: ſtiezka napraveni budú a bláznóv, těch jest bez čísla. Rozjímal sem v srdci svém řka: Aj veliký učiněn sem a přesáhl sem všecky múdrostí, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě.[6]Eccl 1,12–16 A potom die: Protož řekl sem v srdci svém: Pójdu a povolím sobě v rozkoši hojné a požívati budu libých věcí. A uzřel sem, ano i to také jest marnost. Smiech početl sem za blud a veselí řekl sem: I co se darmo klamáš? Umienil sem v srdci svém, aby vína nepožívalo tělo mé, abych rozum mój obrátil k múdrosti a abych vyvaroval se bláznovstvie, dokavadž bych nepoznal, co by bylo užitečné synóm lidským. Zveličil sem skutky své. Nadělal sem sobě domóv, štěpil sem vinnice, vzdělal [248r]číslo strany rukopisusem sobě zahrady a štěpnice a posázel sem je všelikého plodu dřevím a nadělal sem sobě rybníkóv, abych svlažoval zahrady štěpóv plodících. Dobyl sem sobě pacholkuov a dievek a měl sem čeled velikú. Skot, také i stáda veliká ovcí viece nežli všickni, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě. Nahromazdil sem sobě střiebra i zlata a nábytkóv královských i krajin. Zdělal sem sobě zpěváky i zpěvákyně a rozkoše synóv lidských, koflíky a konve zlaté k službě, aby do nich víno leli. A převýšil sem bohactvím všecky, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě. Múdrost také trvala se mnú. A všecky věci, kterýchž žádaly oči mé, nebránil sem jima, aniž sem zbraňoval srdci mému, [248v]číslo strany rukopisuaby sobě nepovolilo ve všeliké rozkoši a aby kochalo se ve všem, což sem byl udělal. A to sem pokládal za diel muoj, když bych požíval roboty mé. A když sem se obrátil ke všem skutkóm mým, kteréž učinily ruce mé, i ku pracem, v nichžto nadarmo sem usiloval až do potu, uzřel sem ve všech věcech marnost a trápenie duše, a že nic nenie věčné pod sluncem. Obrátil sem se, abych spatřil múdrost, bludy i bláznovstvie. A řekl sem: I co je člověk, aby mohl stihnúti krále, stvořitele svého? A uzřel sem, že tak mnoho přesahá múdrost bláznovstvie, kterak mnoho dělí se světlost od temnosti. Múdrého člověka oči jsúť v hlavě jeho, blázen ve tmách chodí. A poznal sem, že obého jedno jest a též zahynutie.