aniž mu se kdy udá na to pomysliti,

když utratí, že musí nuzníkem býti.

Rač ostříci, Pane Bože, půtky takové,

[655] varujmež [107v]číslo strany rukopisuse toho, dcery i synové!

Srozumějíc přikázaní Božímu v dostatku,

ctěmyž rádi otce i také matku.

A když to pořádní učinímy,

jistotně že při tom i Pána Boha [108r]číslo strany rukopisuuctímy.

[660] Nebť se na tom Bohu[j]Bohu] hohu Spasiteli zalíbilo,

aby dítě rodičuom poddáno bylo,

a oni, budú liť na cestě spravedlnosti,

jinam dětí nepovedú než k Boží milosti.

Ó, přemilá děťátka, všickni i já v kolébce,

[665] slibiž se nám to, když tak Pán Buoh míti chce!

Nečiňmež nic proti otci i mateři,

ať jich skrze nás žádný zámutek neudeří!

Zpomeňmež na to, [108v]číslo strany rukopisubudem li kdy míti děti,

že od nich poslušenství budem chtíti,

[670] ať na nás nedopustí všemohúcí Buoh věčný

skrze děti naše pláč nevděčný!

Dajž Pán Buoh nám od rodičuov všecko snésti,

a jim rač dáti múdrost nás k dobrému vésti![9]verše 658–673 připsal mladší písař