poznajíc, že skrze to Božích daruov užívá,

aby věděl, komu podává, kněz,

též dítě, že tělo a krev Páně přijímá, věz!

A k tomu vždy svú chvílí na to pomnieti,

[585] aby se často ukazovalo dítěti,

před zlú poškvrnú aby mělo výstrahu,

tudy vyhýbajíc ďáblu, svému vrahu,

a tudy že se při něm milost Páně složí,

když často přijímá tělo a krev Boží.

[590] Dobří rodičové ať ten obyčej mají,

děti často podle nich ať sedají,

v dobrých obyčejích přijímajíc cvičení,

a v modlitbách Páně ať berú naučení,

a v tom ať užívají upřímého troštu,

[595] že jim Pán Buoh dá v dobrém dočkati zrostu.

Pakli by které bylo smrtí zachváceno,

v tom ať jistě ví, žeť nebude ztraceno,

Pán Buohť jemu dá tu bydleti,

odkudž věčně tvář jeho bude viděti.

[600] A tak rodičové mají se míti snažně

ve všem k svým dětem vážně,

aby v přísnosti, i když by chvíli krátili,

obyčejuov ctných vpřed pověděných netratili.

Chtějtež to, rodičové, též u sebe míti,

[605] abyste i sami na se uměli pomnieti

a zachovávali se bohobojně v ctnosti,

a též časně přistúpali k svátosti,

zpomenúc na to, jak v zákoně psáno,

že ne dětem, než rozumným najprv vydáno.

[610] I nejdětež v tom lidskými nálezy

a z dítek nedělajte sobě pavézy,

neb zchytřej kto chce, jak najvíc moha,

žádnýť neoklamá Pána Boha!

A tak když se při vás ty věci rozumné zhodí,

[615] nenostež dítek, než ať na nohách chodí

v čas ku přijímaní těla a krve Páně,

ať Pán Bouh milostí svú vzhlédne na vás i na ně.

Neb takto dobře muožte rozuměti,

jakým spuosobem přijímají malí děti,

[620] žeť to k jinému nejde poznání,

než jako by někto k někomu přišel ve spaní,

a stoje nad ním, rozprávěl mu výborné řeči.

Což to platno, když on leží spieci!

Nechžť se spícímu mluví jakžkoli řeč krásná,

[625] neníť platno, když ho neprobudíš ze sna.

I zároveň rozumějž tomu spolu,

když nosíš nemluvňátko k Božímu stolu,

žeť mu to jde jako s žádným prospěchem,

a tobě strach, nejde li s hříchem.

[630] Rozpomínajtež se na to, rodičové milí,

ať vás takový zpuosob nemýlí.

O nás děti mějte péče takové,

vy s jedné strany a s druhé kmotrové!

Mějtež o nás péči velikú rádi,

[635] dokudž sme k tomu volni za mládí,

radši rozličného trápení, dajte za to mnohé dítě,

žeť se jim s tím steskne na světě.

Mnohá matka rukama lomíc,

s pláčem o svém dítěti mluvíc:

[640] „Bídný synu, več se dáváš,

nad mým zámutkem žádné lítosti nemáš?“ –

Něcoť mu i řečí přiškrtí,

a onť co zlý kuoň hlavú vrtí,

a zdáť se mu co na trní státi,