I na toť by se mělo potbati.

poněvadž za nemluvňátka na křtu slibovali,

aby za ně také svátost Boží přijímali,

v želejícím pokání hříchy obmyjíc,

[515] za to Pána Boha často žádajíc,

aby podle rukojemného slibu

nebyli kmotrové na chybu,

ale o dítěti aby měli takovú péči,

aby nečinilo skutkem ani řečí

[520] proti Pánu Bohu nic ohyzdného,

rostlo v bázni Boží, varujíc se zlého.

Když pak létu sedmému přijde,

že to dítě běhúnkem bude,

máť se od kmotrouv státi oznámení

[525] a k rodičuom takové promlúvaní,

aby se již na kmotry nebezpečíce,

vzali dítě na péči, což mohú najvíce,

držíce je v báznivé a rozumné stráži

tak, pokudž jim i dítěti za dobré se váží.

[530] Jestližeť pak otce neb máteř při tom smrt zmýlí,

zastaňte přátelé, kteří by najbližší byli.

A tu ať se tepruv právě počne dítě vésti,

pokudž se při něm muož za rozumné snésti.

Ať jest mu často přítomna bázeň,

[535] a z věcí nepříjemných buď hned kázeň.

Pokora s tichostí ať při něm bydlo mají,

pokudž najvíc rodina za příhodné znají.

A z tohoť tepruv dítě, když se tak vésti zdaří,

máť vedeno býti k oltáři

[540] ku příjímaní svátosti velebné.

Tuť jest tehdy spravedlivé a hodné,

tuť se řeč naplní Hospodina,

k čemuž svaté čtení napomíná:

„Maličkým ke mně nebraňte,

[545] jichž jest království Boží, znajte!“

Nuž tehdy, vy hlúpí nebožátka,

kteříž za „maličké“ držíte nemluvňátka,

proč se bláznivě v rozumu dvojíte,

a ktež netřeba, že se tu bojíte?

[550] Poněvadž Pán Buoh smrti hříšníka nechce,

nad toť ostříhá děťátka, co leží v kolébce,

neuškodíť mu zlý duch, nechť se, jak chce, snaží,

když děťátko jest skrze anjela v stráži.

Bez pochybyť Pán Buoh při dítkách svú milostí,

[555] byť jich pak dlúho nedonášeli k svátosti.

Buoh jest najsvětější dobrota, v své slávě

nad každým činící věrně a právě.

Kdožkoli dary jeho přijímají vděčně,

mohúť sluhy Boží slúti bezpečně,

[560] zvlášť ktož dobroty jeho výborné znají

a k němu z srdce lásku upřímú mají.

Protož rodičové měli by se na tom zastaviti

a věrou i rozumem při tom se zpraviti,

aby sebe tudy hříchy netrápili

[565] a s dětmi k Božímu stolu nekvapili.

Protož rozmysl se na to každý rodič, jakž moha,

a nehněvaj skrze to Pána Boha

dvojím hříchem, a to takto:

když dítě donášíš, zpomeň na to,

[570] že sám nechceš, a moha přijímati,

kdyby se chtěl k tomu nábožně ohýbati,

a děťátku žádáš, aby se podávalo,

kteréž by raději mnohdykrát pospalo.

Zdaž nevíš, že svatého Pavla epištola

[575] odvodí ty od Božího stolu,

kteříž se nesmyslně k svátosti pouštějí

a sami sebe při tom nezkúšejí?

I pročiž se nechytíš k tomu myslí bystrú,