světského práva

[430] každý dobrý mne v pravdě zastává.

Ač mnoho bylo by o tom mluviti,

jakého naučení k tomu měl bych dojíti,

co vojenský řád má za úpravu,

slyšíc při tom rozumnú správu,

[435] jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti,

a v jakém řádu na poli se zastaviti,

a jakého lidu třeba k tomu,

nevzchází liť i to na mysl někomu,

aby to sepsal ku potřebě a strojně,

[440] nebť při řídkých bývá toho hojně.

Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé,

coť nevidí, anoť mu statek jeho zmizé,

zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti

a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí.

[445] Drahé štěstí, zlatem nezaplaceno,

ale neštěstí chudé, za múchutě kúpeno.

Pán Buoh za škodu každému stojí,

ktož v něm bojuje a jeho se bojí.

Protož, najmilejší otče pane,

[450] kdyžť mi toho ta potřeba nastane,

abych k rozličným věcem vzal naučení,

budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení.

Neboť vím, bude liť při mně ta povaha,

abych najvíc miloval Pána Boha

[455] a tebe ctil a slyšel jako otce milého,

že přede mnú neskryješ toho ani jiného.

Dajž mi Pán Buoh, ten obyčej abych míval,

tebe v ničemž nikdy nehněval.

Navrátímť se zase k sobě samému,

[460] poděkujíc Pánu Bohu milému,

že sem živ a rostu pod nebem,

krmě se na tento čas přítomným chlebem.

Dajž, Pane Bože, čím dál tím víc

abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc,

[465] pana otce a paní matku

miloval silnú láskú bez zmatku,

a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil,

z jeho učení nikam abych se nesvobodil,

než ve všem abych podnikl jeho naučení

[470] k svému lepšímu a jim ku potěšení.

Dobře sem počat a dobře sem se narodil:

dajž, Pane Bože, v tvém přikázaní abych chodil,

život ctnostný maje v paměti.

Dajž mi k tomu radostně svoliti,

[475] ať jest mi kratochvíl, když se mám tobě modliti!

Při modlitbě popřej mi, pane, srdce čistého,

ode všech marných věcí vzdáleného,

při modlitbě mysl stálú abych měl, služebník tvuoj,

račiž to dáti, Pane Bože muoj!

[480] A za to račiž se dáti modliti,

což mým bližním i mně se muož hoditi,

abychom, uvedeni jsúc v laskavé srovnání,

plnili rádi tvá svatá přikázaní,

jeden druhého zlé v nenávisti maje,

[485] veliké odplaty v tom od Pána Boha čekaje,

všickni spolu láskú abychom se spojili

a zlému ďáblu ve všem se protivili,

zpomínajíc na tvá svatá dobrodění,

o nichž nemuož býti na mysl vstúpení.

[490] Člověk jakú lepší za ně odměnu mohl by dáti

než tu, aby mohl bez hříchuov smrti dostáti?

Platnějšíť při smrti čisté svědomí,

nežli všeho světa bohaté jmění,

a toť nás jistě při konci nezmýlí,

[495] bychom jedno dobře živi byli.

Toť nám najvíc na tomto světě zdědí,

zač odplaty čekati máme v nebi:

všickni,