zá[157r]číslo strany rukopisustupové za tělem Božím[e]Božím] božijem, chváléce Boha. A když jest lid obecný přijímal pod obojí zpuosobú tělo a krev Božie, tehdy jsú jim přezděli jedni „husi“, někteří „viglefi“ a jiní „kacíři“. A tehdy se potom lid duchovní i světský na dvé dělil, jedni s jednú stranú kněží a druzí s druhú. I jeli sú se haněti, až jest tomu král nemohl nic učiniti. A když jest král odjel z Prahy na Nový hrad, tehdy kněží z Božím tělem s velikým zástupem šli od Svatého Štěpána mimo rathúz Nového Města. Tehdy někto lučil s rathúzu kamenem na kněze, a zástup lidu proto se jest zbúřil a řkúce: „Teď nám na Božie tělo i na kněze házejí!“ I obořil se jest zástup k rathúzu a dobyli jsú ho šturmem a konšely jsú doluov smetali a zbili.

Tehdy, když jsú ty noviny krále došly, velikým hořem šlak jej těžký napadl, i umřel jest král Vácslav. A tehdy jsú se v Praze velmi na kněží a na mnichy i na Němce rozlítili a hnali jsú je[f]je] gie ven, a druzí jsú sami ven utekli. Neb jsú v ta doby [157v]číslo strany rukopisuobecně Němci na radě byli i na úřadiech. A tak pro takovú velikú búři páni nesměli jsú krále Vácslava mrtvého zjevně skrze Prahu vézti, než tajně a skrytě vezli jsú jej na Hrad k Svatému Vácslavu. A tu jest ležel několiko neděl nepochován, neb se jest byl kázal na Zbraslavi pochovati v klášteře. Tehdy jsú jej páni opět tajně v noci poslali na Zbraslav, aby jej mniší pochovali, a tu jest byl pochován.

Potom jest král Zigmund Uherský, bratr krále Vácslava, přijel do Brna i obeslal pány české i moravské, Pražany i jiné k zákonu Božiemu příchylné. A když jsú tam přijeli, tehdy se jest jich při tom zeptal: „Oč stojíte, že se tak búříte?“ Čechové a Moravané ze spolka jsú králi pověděli: „Stojíme o čtyři kusy. Najprvé, aby tělo Božie a krev Božie lidu obecnému rozdávána byla. Druhé, aby zjevní hříchové stavováni byli. Třetie, aby slovo Božie svobodně kázáno bylo. Čtvrté, aby kněží světsky nepanovali a zbožie nedr[158r]číslo strany rukopisužali“.