[147v]číslo strany rukopisurozličného kořenie chut má a v každú hodinu ta studnice mění svú chut i barvu a slóveť Mugel neb Mládencova studnice, neb ktož se z nie třikrát napie na čtítrobu, ten bude uzdraven ot neduhu, kterýž má. A jáť sem se z nie napil něco drahně a mněť se zdá, žeť mi ješče pomocno jest k zdraví života mého. A tu se domnievají lidé, že ta studnice teče z ráje pod zemí, a tu se vyprýščé, pro něžto má tak velikú moc. Také v té zemi jest tento obyčej, umře li muž dřéve nežli žena jeho, tehda pochovají jeho a ji živu s mrtvým tělem mužovým. Pakli jest ten muž urozený, tehda spálé jeho tělo i ženu s ním, neb oni chtie, že žena a muž nemáta býti nikdy rozlúčena ani živa, ani mrtva. Pakli které nechtie té smrti trpěti [s]text doplněný editorem svými mužmi, ty nedoséhnú cti a každý je má za nešlechetné ženy, jako by ot živého poběhla, leč by měla dietky, ta muož živa ostati. A přesto nikdy jie nevěřie a mají ji za zlú a falešnú. Pakli sobě volí, že chce radějši s svým mužem umřéti, nežli živa z dětmi ostati, tu mají za dobrú a svatú ženu. Pakli žena umře dřéve nežli muž, móž sobě voliti, což chce, anebo s ní umřieti, anebo živ ostati a jinú pojieti. Také v té zemi sú ženy neslušné a mají větčie brady nežli mužie a pijí velmi víno, ješto tu roste, ale mužie řédko víno pijí.
Sedmdesátý a prvý rozdiel praví o království Mabathon a o městě, kdež svatý Tomáš umučen, a o jeho těle.
Dobře deset dní púti ot Lunk země leží jedna země, jenž slóve Mabathon a jestiť veliké královstvie dobře osazené mnohými městy a vesmi a úhlavné město v něm slóve Colanem, v němžto umučen, zahuben i pohřeben jest svatý Tomáš, apoštol boží. A leželo tu tělo jeho dobře osm set let v zemi do toho času, až Ojieř z Denmarku té země dobyl. A ten jest v městě Calamine ustavil krásný kostel ke cti svatého Tómy. A kázal tělo jeho vyzdvihnúti a položiti v krásnú skříni ze zlata a z střiebra a z drahého kamenie draze udělanú, kdežto ležalo jest až do té chvíle, až Syrščí přitáhli sú do Indie s hroznú mocí a vzali sú to svaté tělo a vezli sú s sebú do Mezopotanie. A tu jest otpočívalo dobře šedesáte let. A potom ti lidé z Indie sebravše se mocně vzali sú je mocí a přinesli sú je do Calamine na to miesto, kdežto jest bylo dřéve ležalo, aby bylo lépe známo, že to svaté tělo oni zase mají. Tak sú je polo[148r]číslo strany rukopisužili,
