k šermování ruce mé a prsty mé k bojování; a položil jest jakožto lučiště mosazné ramena má.
Potom vezme dialmatiku, říkaje: Obleč mě, hospodine, v pancéř spravedlnosti, a dielem síly obklič mě.
Potom vezme rukavice, říkaje: Nalezl mne hospodin, sluhu svého, olejem svým svatým zmazal ruce mé, ruka pak jeho pomáhati bude mně.
Potom vezme prsten, říkaje: Pomenšil jsi mne málem méně od anděluov, chvalú a ctí korunoval jsi mne nad díla rukú tvých. Stučněl jsi olejem hlavu mú, a číše má zapojujícé kterak přesvětlá jest a milosrdenství tvé následuje mne po všecky časy dní života mého.
Potom vezme žezlo, říkaje: Metla tvá a prut a kej tvuoj, ta mě utěšila jsú, metla zpravení, metla království tvého.
Potom vezme jablko, řka: Lid, kterýžsto posadil v rukú, zdráv učiň, hospodine, a požehnaj dědictví tvému a vládni jim a pozdvihni jich až na věky.
Potom, k stolici jda, dí: Hospodin chuda činí a zbohacuje, ponižuje i povyšuje. Vzkřišuje od země pracného a z bláta vyvodí chudého; aby jej posadil s knížaty a stolici chvály držel. A chvály boží držely jsú stežeje země a uložil na nich svět. Nohy svatých svých zachová a nemilostiví ve tmách skrčé se, neb v síle své mocen bude muž. Hospodina budú se báti protivníci jeho a nad nimi bude zvučeti v nebesích. Hospodin bude súditi krajiny země a dá vladení králi svému a povýší rohu mazaného svého.
Po oblečení dí tento žalm: Hospodine, v moci tvé uzdravuje se král a v spasiteli tvém veselí se náramně.
Než má li býti soud, před žalmem: Proč jsú se vydali národové, Blažený muž, jenž neodstúpil po radě nemilostivých. Konec.