Kon[37v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcerádova, jenž byl syn prvnieho Břetislava. Potom pak Teobald onen svú krajinu měl navrácenu. Zatím pak císař Fridrich přes jednu řeku, kterakžkoli[ba]kterakžkoli] kterazkoli tichú, ale samu v sobě velmi bystrú, ano jemu velmi bráni, chtěl přeplúti. A když v ni vjel, v ní jest utonul. Tak tělo jeho vzato a v Antoní, kostele svatého Petra tu, kdež stolice jest, pochováno měsíce července. Na jehožto miesto Jindřich, syn jeho jeho, římský král, vstúpil jest.
Konrád s císařem jiezdu učinil
Léta Božího M. CXC Jindřich, syn císařuov, v Římě korunován jest na císařství, s nimižto byl jest Konrád, vejvoda český, jenž s ním do Napule dvihl se a tu slovutné rytieřství byl obdržal. Ale ihned druhého léta umřel jest tam, jehožto kosti do Prahy jsou přineseny. Tam také v obležení města napolitanského Ota, vejvoda český, umřel.
Když Konrád v Napuli umřel, Václav, syn někdejšího staršieho Soběslava, vejvodství přijal české, ale jedné tři měsíce panoval, a to léta M. C. XCI., neb v tom Přemysl, syn krále Vladislava někdejšího, sehnal jeho s panovánie. Zatím město pražské bylo obleženo, ale není dobyto, potom pak po třech měsících skrze posla císařova s povolením toho Václava Jindřichovi, biskupu pražskému, bylo dáno. Když pak tento jistý Václav mezi tiem na své cestě na srbských mezech bieše, markrabě té vlasti chytrý skrze své jal jeho a u velmi tvrdé vězení vsadil, z kteréhožto vězení jedinký Spytihněv preč utekl. Toho léta Přemysl s svými lidmi veliký diel zhubil jest země české a skrze to nepřítel veliký císařuov se učinil. Protož ven z země byl vyhnán. A tento Jindřich jiným jménem Břeti[b]označení sloupceslav, biskup pražský, na vejvodstvie volen i uveden slavně, jakž toho obyčej jest.
Přemysl jiným jménem Otakar léta Páně M. C. XCII. některé země německé ohněm a lúpežem zahubil jest a skrze to Filipa, vejvodu švábského, jenž potom skrze mohutského arcibiskupa na císařství byl korunován, proti sobě nenávist byl zbudil. Ale však potom[28]„potom“ zapsáno omylem dvakrát se jemu pokořil, skrze něho byl jest králem učiněn českým, jakož potom bude pověděno.
Téhož léta, jako kronika bramburská svědčí, Jindřich onen, jenž držal marky stran Labe a podlé Labe a okolo Labe, umřel jest a v kuoru svatého Mikuláše štendalenského kostela pochován, a tak všecka marchia Otovi, Albrechtovi dostala.[29]Zřejmě vynechaná část textu. Proto, že císař toho rukojemstvie nechtěl jeho zbaviti, jedno kdyby oni peníze oplatili. Zatím pak stalo se jest, že ti nectnie psi, domácí sokové nevěrným svým štěkáním své zlosti před Přemyslem biskupa toho velmi zhyzdili jsou tak, že nebylo se jemu bezpečno zase vrátiti. Mezi tím pak stalo se jest toho času, že jedna knížata z Sas císaři se zprotivila. I poslali k Přemyslovi, prosíce jeho, aby s nimi zuostal. A on slíbil to učiniti tehdy, ihned před biskupem se to netajilo a on to před císaře vznesl. Protož císař Přemysla vejvodu proti ciesařově velebnosti zaviněného vejvodství i hned zbavil. A jakž toho obyčej jest, tomu biskupu slavně vejvodství dal jest české s korúhvemi z své ruky. A s tím jeho zase poslal a ten dluh jemu odpustil. Tehdy většie páni čeští vejvodu svého v marné naději jsú položili, přísahše i zaručivše, že ho nechtěli opustiti. A když bylo
