jestliže ji často vídati nemám!‘
A vždy předse jdu, jsa v myšlení,
potkám li se kde s slúpem, to nic není,
že sednu na ocasu a sobě čelo prorazil,
nič nečiji, jako bych se neurazil.
Vstana, i opět předse jdu,
přijda k svým, již pak v koutě sedu.
Nechť se mnú, kto chce, co chce, mluví,
spieš jemu stěna než já otpoví.
Tuž se oni sšeptávají,
a viem, že mi se mnozí posmívají,
že jako[ak]jako] yakor vejr v koutě sedím,
upra voči v jedno místo, tamž i hledím.
A tak sem tepruv v těžkém myšlení,
sedě sám, když tu žádného není,
i sedím jako ubohý člověk.
A čiň sobě já, jak chci kolivěk,
ona mi vždy jest v mém myšlení,
zdychaje těžce bez přestánie,
rozpomínaje sobě, co jest pěkná,
k tomu všecka dobrá a šlechetná!
A byť věděla mé myšlenie,
[64v]číslo strany rukopisuučinila by, neb jí nic milejí není,
nežli aby mi k vuoli to učinila.
Ó, co jest ke mně ochotná byla,
těšéci mě řečí svú milú,
k tomu ochotnú i krásnú postavú!
Tužť se opět na tisíckrát zastarám
a pro túžení nevím, co činiti nám.
A když pak lehnu do postele,
tužť mě rozchází více a déle,
že nespím celú noc pro túženie.
Přijde na mě jakéž s obracenie,
tohoť nikoli nenie chyba,
meci se celú noc jako ryba
a zdá mi se noc jako rok,
nic mi nenie prostě žádný skok.
Tehdy velmi ráno vstanu,
a div hořem vždy nesplanu!
Vseda na kóň, i jedu na pole,
zda bych se mohl namysliti do vóle,
tam se dlúho nikoli neobudu,
hnedky domů zase jedu.
Den ote dne vždy víc túžím,
[65r]číslo strany rukopisua kde chodím, vždycky myslím
rovně, jako by mi z nosu kapalo,
mnohý mě tíže, co mi se stalo,
že chodím, jak bych tři propil,
a že sem prvé rád vesel byl?
Nesmiem jemu pravdy pověděti,
než hledím výmluvy vymysliti,
řka: ‚Milý, jaký to jest div,
zda’s toho neviděl, jak jsi živ,
že se nenarodil ten člověk,
nechť jest buď ktožkolivěk,
ať by vždycky vesel byl,
nikdá na nic prostě nepomyslil?
Protož nechť to divno kusa nenie,
že sem druhdy také v myšlení!‘
A on dí mi: ‚A ty se poň hněváš?‘
Já dím: ‚Nic – viem, že na mój hněv netbáš!‘
Toť jednoho odbudu tak,
a jiného kterakkoli jinak.
Již pak po dlúhém dobře čase
rád bych mohl býti vesel zase;
pokúšeje se o rozličné radosti,