Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[200v]číslo strany rukopisua zase k prvnímu přistúpiti, kdež by vám potom váš muž skrze to dvakrát více nevěřil než prvé.“ „I jakž jest koli,“ řekla paní, „by jediné od své závisti a nevěry přestal a mne tak jako vězně víc nechoval, již bych já to chtěla všecko učiniti i dopustiti, co jste učiniti umínili.“ Řekl jest opat: „Paní, buďte bez pochyby, žeť toho dovedu. Jediné povězte mi, jestliže já jej na tu nemoc zhojím, že vám více záviděti nebude, jaké záplaty sem od vás čakající za mú službu.“ I řekla paní: „Otče, což vám libo jest a já mohu, hotova sem učiniti. Ale co taková žena chudá muož, jako sem já, takovému muži, jakož jste vy, otplatiti, ješto by jemu příjemné a vzátcné býti mohlo?“ I řekl jí opat: „Vy nemuožte pro mě méně učiniti než jako já pro vás. Neb já hotový sem to učiniti pro vás, aby skrz to nám o[201r]číslo strany rukopisuběma zvláštní úžitek i radost přijíti mohla. Protož vy jste též povinni učiniti pro mne, kdež by mně radost i mnoho dobrého skrze to státi se mohlo a za dlúhé časy mé živnosti.“ I řekla jest paní: „Poněvadž jest tak, že vy o mé dobré starati se chcete, já také všecko ráda k vašemu dobrému hotova sem učiniti.“ I řekl jest opat: „Když tak pravíte, tehda ste povinni mně svú lásku okázati a svuoj život přistrojiti k mé vuoli a žádosti, pro kterýžto život ústavně v milosti hořím.“ A když jest paní tomu porozuměla, lekši se velmi, řekla jest: „Ouvé mně, milý otče, co jest to, čehož ty žádáš, jáť sem mněla, žes ty člověk svatý. Přísluší liž lidem svatým takových věcí žádati na té paní, kteráž jediné pro radu a pomoc předpověděné věci přišla jest?“ Řekl jí opat: „Má najmilejší [201v]číslo strany rukopisupaní, nedivte se tomu, neb svatost takových věcí, a kteréž vy pravíte, svuoj byt v duši má. A čehož já žádám, to jest hřiech z přirození těla a tělo jest. Však jakž jest koli ta věc, má veliká láska a vaše krása k tomu mě přinucuje tak učiniti, čehož vy skrze to chválu i veselé více než jiné paní radovati se muožte. Neb já domýšlém se, že vy se svatým velmi dobře líbíte a jim jste velmi milí, kteříž jediné zvyklí sú nebeskú krásu vídati. Ale věz, má milá paní, že já sem opatem a člověkem také jako jiní lidé sú, jenž mohú shřešiti, neb sem k tomu mlád a nestár. Protož nezdaj se vám toho pro mne a pro mú lásku, kterúž k tobě mám, těžké učiniti. A vy byšte měli takové věci sami ot sebe učiniti a požádati, neb dokudž muž váš v očistci

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).