[173r]číslo strany rukopisuraději, než tomuto psu steklému z mnoha peněz. Ale nechtěli sú[102]v rkp omylem dvakrát psáno ale nechtěli sú nikda mé rady poslúchati, než vždy tě chtěli tomu šerednému lotru vecpati, kdež hřiech i hanba jest, neb jsi ty najurozenější dcera, kteráž v tomto městě býti muož, a on pak o puolnoci ještě v svém ožralství chce z tebe zlú a nešlechetnú učiniti, rovně jako by mi se zdálo, jako bychom tebe neznali, jaká jsi. Věru, věru, by mi chtěli folkovati, slušalo by mu ten jarmark dáti, aby naň, dokud jest živ, pamatoval.“ A hned obrátivši se k svým synóm: „Zdaližť sem vám na cestě jdúc sem nepravila, když jsme k ní do domu šli, že to možné nenie, by to mělo tak býti, což jest on vám pravil. Porozumějte vy tomu, jak švokr váš s sestrú vaší nakládá, ten pan kupec od čtyř peněz. Jistě bychť já byla [173v]číslo strany rukopisumužem, jakož sem ženú, a on ke mně mluvil, jakož jest k vám mluvil, co jest na vaši sestru pravil, já bych jemu s tohoto světa vskuoře pomohla a žádnému bych toho nedopustila učiniti nežli sama.“ A když sú to ti bratří svú matku tak hněvivú viděli, všickni se proti Linhartovi, švokru svému, obořili a jemu domlúvali láním a zlými slovy, než jest kdy kterému zlému domlúváno bylo. Avšak po tom lání naposledy řekli sú jemu: „Toť již chcme odpustiti jako ožralému a nerozumnému muži. A protož na potomní časy hleď se takových věcí varovati, ať taková věc více před nás nepřichází od tebe ani od žádného jiného, jinak, stane liť se to, odplatíme jedno s druhým, tím se uměj zpraviti.“ Linhart jako blázen zuostal, sám nevěděv, co jest činil, byla li jest to pravda, čili se jest jemu [174r]číslo strany rukopisusnílo to, což jest pravil o své ženě. I slíbil, že na ni toho ani jiného žalovati nechce, kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila, aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuoli dosti činila, ač míti více mohla.
Ještě jiná rozprávka o chytrosti mužské a o klamání ženy jednoho urozeného člověka etc.cizojazyčný text
V starém městě, v slavném Napuli, za těch časuov byl jeden mladý, bohatý, urozený člověk jménem Rikardus. Ačkoli měl jest urozenú a pěknú paní, však proto jiné jest miloval a velmi na nie laskav byl, a ta jistá paní ode všech milována byla, kterúž jest on milo[174v]číslo strany rukopisuval,
