[113v]číslo strany rukopisusem naděje, že bychom ot něho mnoho užitečného díla míti mohli, a k tomu jest mlád a silen, byl by nám ke všemu hodný muž a mohl by ho užívati ve všech potřebách. A také by nebylo potřebí péče míti, aby vaše mladé panny s ním jaké zábyvky počínaly, neb neumie mluviti a k tomu neslyší.“ Abatyše jemu odpověděla: „Věru, pravdu pravíš, otaž se jeho, chtěl li by v zahradě dělati a u nás zuostati. Protož buď ho pilen, muožeš li ho u nás zdržeti, a daj mu střevíce a nějaké nohavice staré a měj se k němu pěkně, zda by tím raději při nás zůstati chtěl.“ Šafář jí řekl, že chce podlé vší své možnosti o to jednati. Kostrba nedaleko odtud byl, kdež šafář s abatyší své řeči měli. Jejich všemu úmyslu a předsevzití vyrozuměl [114r]číslo strany rukopisujest dobře a tak jal se hned dvora mésti a snažně se ke všem věcem míti, dobrú naději maje i mysl, že jemu bez pochyby jeho věci předse puojdú. Vesele v svém srdci sám k sobě řekl: „Vezmete li mě k sobě do kláštera, shledáte, žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě, nikdy v takové míře zdělána nebyla.“ Šafář viděl, že Kostrba ve všech dielech sedlských hbitý byl. Skrz ukazovánie, jakž najlépe uměl, jeho jest tázal, chtěl[br]chtěl] chtie li by nich býti a zuostati. Kostrba, kterýž pro jinú příčinu tam nebyl přišel, ukazoval jest a hlavú kýval, že jeho vuoli a žádost rád naplniti chce. Takž hned šafář vedl jej do zahrady a ukázal jemu, co by měl dělati. A také jiné potřeby klášterní, co by klášteru bylo potřebí, aby dělal, a s tím šel jest šafář ot něho z kláštera. Kostrba [114v]číslo strany rukopisupočne zahradu velmi čistě dělati a velmi zřízeně strojil jest ji, lépe než který zahradník kdy, což jich mívali. Mladé mnišky chvíli k němu do zahrady přicházely, počaly s ním se zabývati a rozličně jemu ukazovati rukama, jakož pak jest obyčej s němými takové věci jednati. A potom počaly s ním dosti nestydatými slovy rozmlúvati a rozprávěti, jiné naděje nemajíc, než že jim nerozumí, co s ním mluví. Než abatyše ta za to měla, poněvadž bez řeči jest a bez sluchu, že jest také i bez pátého palce byl. Tak za to měla, protož netbala jest, že s ním mnoho rozmlúvaly. A v tom trefilo se, že jeden den Kostrba velmi dělal jest. A po takovém díle položil se jest k odpočinutí v zahradě. A v té chvíli dvě mnišky mladé do zahrady vešly sú blízko tu, kdež on