učiti a dám tobě nápoj z vína skládaného a mest zrnatých jablek mých. Ct8,3 Levicě jeho pod hlavú mú a pravicě jeho obejme mě. Ct8,4 (Hlas Kristóv:) „Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelé, donidž by ona sama chtěla.“ Ct8,5 (Hlas synagogy k cierkvi:) Která jest tato, ješto vstupuje z púště, rozkošmi sě rozmáhajíc, zpolehši na milém svém? (Hlas ženichóv k nevěstě:) Pod dřěvem jabloněvým ubudil sem tě, tu porušena jest matka tvá, tu poškvrněna jest roditedlnicě tvá. Ct8,6 (Cierkev k Kristovi:) Polož mě jako znamenie na srdce tvé, jako znamenie na rameni tvém, neb jest silná jako smrt milost, tvrdé jako peklo milovánie, lampy jeho jako lampy ohnivé a plamenné. Ct8,7 Vody mnohé nemohly sú uhasiti lásky ani řěky zatopie ji. Dá li člověk vešken statek domu svého za milovánie, jako nic nepohrzie jím. Ct8,8 (Kristus k synagoge o cierkvi:) Sestra našě maličká a prsí nemá; co učiníme sestřě našie v den, kdyžto namlúvána má býti? Ct8,9 (Kristus sobě odpoviedá:) Jest li zed, vzdělajme na nie alkéřě střiebrné. Pakli jsú dveřě, ohraďme jě prkny cedrovými. Ct8,10 (Odpoviedá cierkev:) Já jsem zed a prsi mé jako věžě, poněvadž sem učiněna před ním jako pokoj nalezši. Ct8,11 (Synagoga k cierkvi die:) Vinnice byla jest pokojnému v té, kterážto má lidi, dal jest ji strážným. Muž přinášie za ovotce jejie tisíc střiebrných. Ct8,12 (Kristus die:) Vinnicě má přede mnú jest, tisíc tvých pokojných a dvě stě těch, kteříž ostřiehají ovotcě jejieho. Ct8,13 (Hlas Kristóv:) Kteráž bydlíš v zahradách, přietelé poslúchají hlasu tvého, kaž mi slyšěti jej. Ct8,14 (Hlas cierkve k Kristovi:) Utec, milý mój, a přirovnaj sě k divoké kozě a k kolúchovi jeleniemu na horách vonných věcí!