[32v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebyl. L6,48 Podoben jest člověku stavějíciemu duom, jenž kopal hluboko a položil základy na skále. A když se stala povodeň, řítila se řeka na ten duom, a nemohla jím hnúti, neb založen bieše na skále. L6,49 Ale ktož jest slyšal, a nečinil, podoben jest člověku stavějíciemu duom svój na zemi bez základu, na kterýžto řítil se potok, a ihned padl. I stalo se jest domu toho obořenie veliké.“
VII.
L7,1 A když naplni všecka slova svá v uši lida, všel jest do Kafarnaum. L7,2 Ale centurionóv sluha jeden zle se maje, bieše umieraje, jenž jemu bieše drahý. L7,3 A když uslyše o Ježíšovi, posla k němu staršie z Židuov, prose jeho, aby přišel a uzdravil sluhu jeho. L7,4 Tehda oni když přijidechu k Ježíšovi, prosiechu jeho pilně řkúce jemu, že hoden jest, aby mu to dal, L7,5 neb miluje národ náš a školu on nám ustavil. L7,6 A Ježíš jide s nimi, a když již nedaleko bieše od domu, posla k němu centurio přátely řka: „Pane, neroď se truditi, neb nejsem hoden, aby pod střechu mú všel, L7,7 protož i mne samého nemněl sem hodna, abych přišel k tobě. Ale řci slovem, a uzdraven bude sluha mój. L7,8 Neb i já člověk sem, pod mocí ustavený, maje pod sebú rytieře. A diem tomuto: Jdi, a jde. A jinému: Poď, a pójde. A sluze mému: Učiň, a učiní.“ L7,9 To uslyšav Ježíš, divil se jest, a obrátiv se k jdúcím za sebú zástupóm, řekl jest: „Věrně pravi vám, ani v Izraheli tak veliké viery nenalezl sem.“ L7,10 A vrátivše se ti, jenž posláni biechu do domu, nalezli sú sluhu, jenž nedužieše, zdráva.
L7,11 I stalo se jest potom, jdieše Ježíš do města, ješto slove Naim, a jdiechu s ním učedlníci jeho a zástup mnohý. L7,12 A když se přibližováše k bráně města, aj, mrtvý nesen bieše ven, syn jediný [b]označení sloupcematky své, a ta vdova bieše, a zástup města mnohý s ní. L7,13 Kterúžto když uzře pán, milosrdenstvím hnut sa nad ní, řekl jest: „Neroď plakati.“ L7,14 I přistúpil a dotekl se nosidl, a ti, ješto nesiechu, stali sú, i vece: „Mládenče, toběť pravi, vstaň.“ L7,15 A povstav sede, jenž bieše mrtev, a poče mluviti. I da jej mateři jeho. L7,16 I podjala jest všecky bázen, a velebiechu boha řkúce, že prorok veliký vstal mezi námi a že buoh navštievil lid svuoj. L7,17 I vyjide ta řeč po všem Židovstvu i po všie vuokol krajině, L7,18 a zvěstovali sú Janovi učedlníci jeho o těch všech věcech.
L7,19 I povolal dvú z učedlníkuov svých Jan a poslal je k Ježíšovi řka: „Ty li si, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?“ L7,20 A když přijidechu k němu mužie, řekli sú: „Jan Křtitel poslal nás k tobě řka: Ty li si, jenž přijíti máš, čili jiného čakáme?“ L7,21 A v túž hodinu uzdravil jest mnohé od neduhóv a ran i od ďábluov zlých a slepým mnohým dal jest zrak. L7,22 A odpověděv řekl jest jim: „Jdúce kažte Janovi, které ste věci viděli i slyšeli, že slepí vidie, klécaví chodie, malomocní se čistie, hluší slyšie, mrtví vstávají, chudí se čtení zpravují. L7,23 A blahoslavený jest, ktož se nepohorší nade mnú.“ L7,24 A když odjidechu poslové Janovi, poče praviti o Janovi k zástupóm: „Co ste vyšli na púšt viděti, trest li větrem hýbati se? L7,25 Ale co ste vyšli viděti, člověka li měkým rúchem oděného? Aj, kteříž v rúše drahém sú a rozkošném, v domiech králových sú. L7,26 Co ste vyšli viděti: člověka li? Ovšem pravím vám viec než člověka. L7,27 Tentoť jest zajisté, o němž psáno jest. Aj, já posielám anjela mého před tváři tvú, kterýž připraví cestu tvú před tebú. L7,28 Pravi zajisté vám, mezi syny ženskými větší Jana Křtitele prorok
