To sám dobře vieš, žeť otec muoj počítá dni doma, mne čekaje; pakli jeden den mimo to zmeškaji, veliké zamúcenie mieti bude. A teď sám vidíš, jakť jest mě muoj zet Raguel zapřisáhl, jehožto zapřiseženie zavrci nemohu.“ Tehdy Rafal archanděl pojev čtyři panoše Raguelovy a dva velblúdy i bral se tam do Rages města. A tu nalezl Gabela, dal jemu list zapsánie smlúvy a penieze všecky u něho vzal a poče jemu o Tobiášovi, starého Tobiáše synu, praviti, jakž jest přišel k Raguelovi, tu se oženil. A poče jeho prositi, aby s ním na svadbu ráčil jěti. A kdy Gabelus povoliv, v duom Raguelóv všel, vyskoči proti němu Tobiáš, tu sobě příznivé políbení dašta. A v tu hodinu Gabelus zaplakav, dal jemu požehnánie a řka: „Požehnaj tě hospodin, buoh izdrahelský, nebo dobrého druha syn jsi ty a spravedlivého a bojícieho sě boha a v almužnách štědrého. A staň [sě]text doplněný editorem požehnánie nad tvú hospodyní i nade všemi přátely, abyšte viděli své přátely a své syny před sebú i svá vnúčátka až do třetieho i do čtvrtého pokolenie. A buď vaše plémě požehnáno bohem, jenž kraluje věčně.“ A když všickni odpovědiechu amen, sediechu spolu; ale o bázni vážný boží těch časuov svadebnie hody činíchu.

A když Tobiáš pro svú svadbu pozdieše se domuov vrátiti, otec jeho svatý Tobiáš za syna péči maje, mluvieše a řka: „Hádáte li, proč syn muoj tam tak dlúho mešká aneb proč jeho tam tak dlúho držie? A snad jest Gabelus umřel a nenie, kto peněz dada?“ I poče se velmi zamucovati i jeho hospodyně Anna s ním i plakášta oba, že se syn nich Tobiáš v určený den domóv k nima nevrátil. A zvláště bez přestánie plačící matka jeho takto mluvíše: „Běda mně, synu muoj milý, a proč sme [tě]text doplněný editorem poslali na tu cestu, a ty s’ všecka útěcha naše, světlost očí našich a huol podpory starosti našie a nadějě […]text doplněný editorem našeho majícého vše své dobré u něho, a neměli sme od tebe pustiti.“ K nížto svatý Tobiáš vece: „Mlč, nezamucuj sebe, živ jest syn náš, dostiť jest věrný muž, jehožto sme s ním poslali.“ Tomu se ona nijakž utěšiti nemóže, ale na každý den vyběhnúci na vše strany patřéc, po všech cestách běháše, zda by jeho kde jdúc uzdřela. Zatiem Raguel zeti svého Tobiáše ponúcie a řka: „Prosím tebe, pobuď zde, ať posla