pojal sobě hospodyni z svého pokolenie, jížto jméno bieše Anna. I s ní syna, jemužto své jméno rozdělil Tobiáš, jehožto z jeho dětinstva báti se boha učil a střieci se všelikého hřiecha. A když v svém vězení s svú paní a svým synem mladým přišel bieše do města, ješto slóve Ninive, se vším svým pokolením, všickni, všickni jediechu zapověděné krmě pohanské, jediné on sám vystřiehl svú duši od toho a nikda se nepoškvrnil v krmiech jich. A protože jest pamatoval hospodina ze všeho srdce, dal mu jest hospodin milost u toho krále Salmanazara tak, že jemu dal král moc, aby šel pryč, kam by chtěl, maje na tom dobrovolenstvie, aby, což by chtěl, učinil. Tehda, bera se odtad, jdieše skrze všecky, ješto [u]text doplněný editorem vězení biechu, v dobrém jich potvrzováše a k pokoře jich ponucuje. A když příde do toho města, […]text doplněný editorem ješto jemu ctí byl král dal, a s ním bieše lidu mnoho z národu jeho, vida jednoho jménem Gabelumcizojazyčný text z svého pokolenie, an chudák, dal jemu to střiebro dřéve řečené pod zapsáním té smlúvy, aby mu, když by měl, zaplatil. Potom po mnohých časiech, když král Salmanazar umřel a potom jeho syn jménem Senacherib kraloval, ten židovských synóv pokolenie izdrahelských nenáviděl. V tu dobu muž [boží]text doplněný editorem Tobeš na každý den mezi svými přirozenými přátely chodě, těšil je, a což mohl, svého statku pomáhal jim, lačné krmil, nahým přivodieval. Když král Senacherib vrátil sě bieše, přepustil naň buoh pro jeho řeč protivnú, ješto mluvil proti pánu bohu, tehdy rozhněvav sě zabil mnoho Židóv, [synóv]text doplněný editorem izrahelských, a svatý Tobiáš pochováváše těla ta. To když královi pověděchu, král jeho zabíti kázal a jeho vešken statek pobral. V tu dobu svatý Tobiáš s svým synem svú paní utekl, téměř náh se skryl, neb jeho milováchu. Potom po pěti a po čtyřidceti dnech zabili krále jeho vlastní synové a navrátil se svatý Tobiáš do svého domu a vešken jeho statek jest jemu vrácen.

Potom když jeden den velikého hodu přišel a oběd dobrý v domu svatého Tobiáše byl učinil, povědě k svému synu {a řka}marginální přípisek soudobou rukou: „Jdi, přiveď sem některého z našeho rodu bojícieho se boha, ať s námi jedie.“ A když šel, byv tam, vrátil se zase, otci svému