sám jeden stav nemóže státi
aniž pánu bohu chvály vzdáti.
Jeden bez druhého státi nemuož,
toť každý věděti muož:
[450] mše bez vína nemóže býti,
vodyť jest také k vínu vždy přiliti:
neboť jest toto sám buoh ustavil,
ktož jest pak ten, ješto by to stavil,
nebo zbořil takú vieru naši?
[455] Byl by podoben k Jidáši.
Tuto mistr chce pravdu pověděti,
protož račtež poslúchati chtieti.
Vodyť jest světu potřeba,
potom vína také třeba;
[460] protož oba sta již dobrého rodu,
nebuďtaž sobě na tu škodu.
Pomáhajž pak jeden druhému,
slíbíta se oba pánu svému,
jenž vás sem mezi ny poslal,
[465] tomuto světu k požitku dal.
Nehněvajtež viece sebe;
dokudž jest země i nebe[9]zapsáno v chybném slovosledu, správný slovosled naznačen,
dotud mezi vámi příměří ukládám
túto mocí, ještoť od vás mám.
[470] Mluvtež dobré vždy o sobě,
nemajíce závisti viece k sobě,
nečiňte sobě v tom škody,
ktož pije viece vína nežli vody;
nebo ktož chce viece vody píti,
[475] snad nemá vína čím platiti.
Protož poručtaž toto spolu bohu,
ať lidé pijí, cožť koli mohú.“
