[255] krav, koní, koz, husí dosti.
Všeckoť se v tobě toto válé,
protož mnohokrát usta zkálé:
vínoť pak smutku pryč velí,
mnoháť smutná srdce obveselí.‘
Voda odpoviedá.
Voda vece: ‚Což dieš k tomu?
Nebo jsem já potřeba v domu.
Čímť jest lidem živu býti?
Protož beze mne žádný nemóž býti;
[265] mnú svařeno, také učištěno,
a k mnohému jich užitku přivedeno:
v lesiech, v sadiech, kdež dřevo jest;
všechno beze mne obmeškáno jest;
toť voda pěkně uchladí,
[270] protož víno, toť je shladí.‘
Víno odpoviedá.
Víno takto jí[d]jí] mu povědě:
‚Zajisté toť já dobře vědě,
žeť toto hlúpé hody budú,
[275] když k tomu vína nedobudú;
jest liť pak on k tomu bohatý,
velmiť jest skutek mrzatý,
když vína nemají dáti,
na voduť pro nic nemají zváti.‘
[280] A k tomu řka: ‚Chciť šenkovati
pintu, nebo což jest libo tobě;
teprv ochotně pójde k tobě;
tuž teprv veseli budú,
ještoť vínem smutka pozbudú.‘
Voda odpoviedá.
Voda vece vínu tak:
‚Ty toto dobře vieš však,
protož sem já toto sama učinila,
nebo jsem vieře vrata otevřela,
[290] kdyžto sem syna božieho, Jezukrista,
v Jordáně křtila od Jana Baptista,
podobenstvie Starého zákona skonala;
toť jsem všechno dokonala,
kdyžť jsem[e]jsem] geſt tekla z jeho boka,
[295] vše pro hřiešného člověka.
Protož užitečnať jsem tu byla,
hřiechy lidské jsem omyla;
nenie liť mně pak toho[f]toho] toto chvála?
Kéž se vínu tato čest stala?‘
Víno odpoviedá.
Víno vece: ‚Znám to také,
protož pomohuť toho také:
skrze tě a tvé poskvrněnie
majíť duše své utěšenie;
[305] hřiešnýmť jest smyta jich vina
milostí Jezukrista, božieho syna,
skrze mě vše spravedlivější
k tomu přijímá i zvolenější.
Čte se, že jest[6]zapsáno v chybném slovosledu, správný slovosled naznačen toto víno bylo,
[310] o němž jest tak psáno bylo:
‚Toť krev má a z boka jest mého
vylita pro člověka hřiešného.‘‘
Voda odpoviedá.
Voda vece vínu take:
[315] ‚Však nejsi potřeby veliké,
viece dobré lidi oklamáváš,
nežli jim užitka dáváš.
