doufání a k mužnosti každého tak kleslého přivodí. A kto jest ze všech křesťanuov, ješto by po přijetí viery neklesl, mnozí povalem padli, jiní padše ležie, řiedký se pozdvíhá a žádný snad na nohách ještě nestojí. Užitečné jistě a přeužitečné tyto knihy jsú ne jednomu, ale každému, poněvadž smy všichni, jakož apoštol praví, padli a všichni potřebujem slávy Božie. A teď toho pádu pozdviženie, teď toho neduhu uzdravenie, teď toho úrazu uléčenie se ukazuje, k kterémuž ktož přijíti nebude chtieti, v svém pádu ležeti, v svém úrazu hníti bude a v svém neduhu umře, a miesto nesmrtedlnosti v smrt nekonečnú přijde. Jsú ještě tyto knihy, ktož by jím čta pilně mohl srozuměti, učitečné každému člověku, neb se v nich základ a suma náboženstvie křesťanského všeho oznamuje, kteréž všecko na vieře pravé a na doufání nevšetečném záleží. A v týchž knihách se zakládá suma též všeho prokletie, kteréž na nevieře a na zúfalství všecko jako na nepohnutých základiech leží, vypravuje. A jakož ono prvnie, totižto viera a doufánie, člověka k nesmrtedlnosti přivodí, takéž toto poslednie k smrti a k zatracení každého nevěrného i zúfalého táhne. Ale snad se bude zdáti někomu odporné, kdež sem řekl, že suma náboženstvie pravého všecka na vieře záleží. A snad die: Kdež pak skutkové? Tomu já odpoviem, ne z sebe, ale z těch, kteráž sú lidem k zprávě pozuostavena, písem. Řekl jest apoštol, že bez viery nelze se jest líbiti Bohu. Tehdy skutečníci bez pravé viery jsú těmi slovy od Boha a od Krista jeho odcizeni, poněvadž se jemu líbiti nemohú. A o právě věřícím učitel náš s prvními znamenitý Jeronymus na první žalm praví tak, že ktož právě věří, nehřeší. Vidíš tehdy, že pravá viera všecky hřiechy zahánie, všecky spravedlnosti k sobě táhne. A tak známo jest, že na ní všecko jest. Neb my ne našími skutky, ne našími zasluhováními, ale dobrotú a smilováním Božím a Krista jeho zaslúžením k nesmrtedlnosti, skrze však vieru a milost, přicháziemy. Tu i spravedlivy učiněni bývámy. Uvěřil prej Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, z