[3r]číslo strany rukopisuvěky v svaté Trojicě tajnici skrytý a již z nebeského poklada vyňatý všemu světu na útěchu i na spasenie. Ó, kak přěd jejie porozenie časem veš svět smutně vzdycháše, v strastnéj žalosti mrúc, nadějě k bohu nejmajíc, všickni před peklo neb u peklo jdúc, k bohu vzhóru nemohúc, než vždy v temniciech seděli a rozličné strasti trpěli! A již ta narodila sě, ješto do nebes řebří přistavila. Ten řebří Jákob patriarcha u vidění viděl, jenž na zemi stojě, nebes dosaháše.[8]Gn 28,12 Takež té dievky pokora od země do nebes dosahá, k nám na zemi boha přitáhla. Znamenaj řebří tak předrahý, hřiešný člověče, ješto s byl kda rozpáčený, již k bohu jistú naději jmieti móžeš. Vzendeš bezpečně po tomto řebří, tu kdežto věčně boha viděti budeš. Přistup, hřiešný, k tej kolébcě, opatříš mladú panenku ležiece, dietětieť má obezřenie, ale všěch nebeských pokladóv má v sobě schráněnie.
Toť jest ta božie vzvolenicě Otcem bohem přědpověděná, jakžto jest pisáno u prvých Mojžiešových knihách knih. Tu jest tak řečeno pekelnému hadu: „Nepřiezn učini mezi tebú a mezi ženú, tať ztroskotá hlavu tvú.“[9]Gn 3,15 Tu praví mistr Fulbertus biskup: „Co jest hlavu hadovu, točíš diáblovu, ztroskotati? Jediné jeho velikéj moci vítěžsky sě obrániti a jeho pokušení silně ostáti.“ Protož, tieže li kto, byla li kdy která z ženského národa, ješto by byla to tak veliké svítěženie učinila, nikdy nenalezena ve všem Starém zákoně až do těch časóv, v nichžto Maria, Matka božie, na svět sě narodila, ješto s nebes na zemi boha svú pokorú přitáhla, pod svú podnož diábla podtlačivši, mocně jeho hlavu ztroskotala, a tak všěm hřiešným obráncí dána. Toť jest ta královnička
