[91r]číslo strany rukopisuzdržal.
O soudciech a o rychtářiech
Soudce a rychtářové v Čechách po všech městech a krajích nad lidmi poddanými ustaveni mají býti, zjednáni v dobrých obyčejích, neb by nepodobně právo stálo, když by v nich ruoznice a proměna byla. A protož ustavujem, aby žádný súdce neb vladař nebo rychtář nebyl ustaven od žádného v našem českém království, kterýž by neuměl mluviti a rozuměti řeči českého jazyka, ješto sluove řeč slovenská, leč by králova milost kterému zvláštie toho úřadu popřál, kterýž by se latinským jazykem a řečí jsa dobře naučen k tomu úřadu hodil a byl poznán v dobrých činech k spravedlnosti.
O súdu spravedlivém
Aby v našem českém království súd spravedlivý všady byl a nikdy od cesty spravedlivé nepoblúdil omylem nižádným, ustavujem, aby páni šlechtici ve všech krajích podlé obyčeje usazovali k úřadu tři úředníky většie a jiné vladyky toho z počtu, a zemané jakož jest v obyčeji v menšiech úředníciech aby požívali, ale aby nikdy z těch tří úředníkuov nebyla dva bratry k úřadu usazena.
Aby psanci a lichevníci nebývali v úřadiech
Ktož sedí na úřadu jiné soudíce, mají čest a dobré obyčeje do sebe jmieti, aby [91v]číslo strany rukopisujiné ve cti súdili, nemajíce poškvrny na sobě. A protož chceme tomu a přikazujem, aby žádný psanec nikdy nebyl přijat v žádný úřad ani v konšelství, ješto slušie k súdu, aby lidi súdil. A také žádný lichevník zjevný a poznalý aby nebyl usazen na úřad, ješto slušie k súdu.
O přísaze úředničieho
Málo by platno bylo práva ustavovati, když by ti, ješto jim úřad poručen, věrně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby nebyla při nich chytrost žádná. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a usazen na kterýkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na soudě a súditi, přísahu učinil, na božiem čtení polože dva prsty přede vší obcí toho kraje, kdež by měl súditi, že má královské milosti i každému spravedlnost činiti v svém súzení. A toho pro žádnú vě. neobleviti.
Když by který úředník zámku kterého pánu svému postúpiti nechtěl
Když by který purkrabie nebo pohradný hradu nebo tvrze královské nebo kterého knížete neb pána šlechtice, kterého mana králova aneb jiného zemenína českého hradu neb tvrze jemu poručeného nebo poručené pánu svému zase postúpiti nechtěl a vzdáti a nebo se jemu kterak koli protivil, tehdy viery
