otevřenějšího, vzal sem slovo položené od svatého Jeronýma miesto toho, kteréž jest v obecném vyložení, a to beze všeho poblúzení a změnění mysli proroka.
Nad to všecko pak také, že tito žalmové sú, v nichžto aneb z velikého náboženstvie člověka chválí se buoh, anebo z velikého lkání a žalosti ohlašuje se pokánie, aneb i z veliké radosti pro nějaké dobrodíní diek činění se pósobí, ješto to všecko že z snažného pohnutie a žádosti srdce pochází a v tom lidským během i slova se někde nedopoviedají, ale ukracují, jakož se to často v těchto knihách žalmóv shledává a nachází, i protož to, když se v jinú řeč překládá, ne takové pozornosti móže držeti jako v řeči první své. A tak každý, kto knihy tyto čísti bude, šetřiti musí toho, neb jináč rozum slov snadně by mohl tomu zastieněn a zastřen býti.
Proč pak tyto knihy slovú žaltář, věděti máš, že žaltář jest nástroj aneb náprava hudby, maje zpósobu a formu podobnú obecné loutně, jsa tohoto rozdielu od nie, že loutna dřevo to prázné, v kterémž se zvuk obráží, a způsob má dole, struny pak nad ckú, jenžto prázné dřevo kryje, nahoře má. Ale žaltář dřevo prázné má nahoře a struny dole pod ckú, kteráž kryje to jisté dřevo tak, že se zdůlu hude a hudba ta, jako pravie, přeutěšená jest. Té jest David požíval při službě boží skládaje písně, kteréž byly způsobné, aby na ten žaltář hudeny byly, ješto potom k hlasu té hudby zpievali kněží a jáhnové chvály ty od Davida složené. A tak protože písně těchto kněh hudeny byly na žaltář, všecky knihy tyto, kteréž zavierají písně ty, od toho nástroje aneb nápravy hudby žaltář slovú. A ta náprava byla o desíti strunách.
Jakož pak žalmuov těchto jest v počtu všech sto a padesáte, praví svatý Augustin a někteří jiní, že by je všecky skládal sám David. Ale jiní doktorové znamenití křesťanští i staří židovští mluví, že by někteří z nich a mnozí i od jiných také lidí nábožných a svatých skládáni byli, jakož při tomto se zdá, že by to přímější a pravější bylo. A ačkoli v řeč českú prvé byly přeloženy knihy tyto žalmuov, ale pokud toto přeloženie každému, kto je čte, užitečnější býti muože i větší také rozum dáti, ano pokudž jest zjevnějí a otevřenějí vyloženo, to se porúčí těm, kto se s ním obierati a je beze vší zlé závisti jako křesťané věrně čísti budú. Nápisové také
