jichž u nás ptáčníci užívají, mají. Vejce jejich, kdež jen mohú, zvlášť v skalách a jeskyních, zbírají, je sobě natvrdo vaří, máslem pomazují a bez soli i chleba místo kuřátek jedí. Mohou-li kdy a kde staré v děrách, v hnízdech a na vejcích sedící zapadnouti, tedy toho učiniti neopominou, než staré i s vejci vezmou a domu přinesouc a sobě to připravíc, oboje to vaří a jedí.

O cestách v Islandu

Cest, po nichž by se s vozem jezditi mohlo, žádných v Islandu není, žádných také vozů nemají, a byť i měli, nemohli by jich užívati. Pročež poněvadž žádných cest aneb stezek ani žádného znamení, kudy by se jeti aneb jíti mohlo, není, darmo tehdy jest se neznámému na cestu vydávati. Oni povědomí jsouc míst, jede a jde kdo, kudy chce a kudy se komu nejblíže a nejlépe zdá. Mnohéhoť pak nepohodlí ti, kdož se na cestu vydávají, okusiti musejí, a to jak pro zlost cesty, tak i pro to, že hospod žádných nemají. Cesty jsou velmi zlé a pěšky po nich jíti téměř nemožné, protož koní užívají, majíce jich hojnost, pěšky pak na cestu se žádný nevydá, leč blizko někam. Na větším díle musí se jeti přes skály, vrchy, doly a bahna, tak, že by pracně člověku bylo taková místa pěšky přejíti, koní jejích k cestě tak vycvičení jsou, že ačkoliv nahladko kováni bývají, avšak všudy v takových místech, i dosti nebezpečných, přecházejí a lidé nemají obyčeje i v nejhorších místech z nich zsedati. Někdy opět nacházejí se místa podhořela, po nichž jeti velmi nebezpečno, a to z té příčiny, že kamení tenké a jako nějaký škraloup povrch jest, pod ním tak prázdno a jámy sou, což když se někdy prolomí, dostane se častokráte velmi hluboko padnúti, že časem jezdcové i s koňmi v takových jamách a místech podhořelých hynou. A když se po takových místech jede, tedy, jako by se na bubny bubnovalo, zní a daleko se rozlíhá. K tomu sou také rozpadliny a rozsedliny v skálí do země náramně hluboké, v mnohých ani dna nelze viděti, v jiných sníh, v jiných pak voda a na té vodě kačata bývájí, kteréž jaké by byly, pro hlubokost se dobře poznati nemůže, dobrý zrak míti musí, kdož je trochu jen znamenati a viděti může. Jinde opět sou místa velice bahnitá, na nichž ač pěkná tráva roste, aniž se zdá co tak nebezpečného býti, avšak jakž se s koňmi na ně vjede, tedy veliké místo vůkol a vůkol jako na vodě se třese, sem i tam pohybuje, a protož se často