a obrácená k malému a neplnému a nestatečnému dobrému, ješto ač jest dobré, ale jedva stien jest dobrého. I jest hřiech proti řádu spravedlnosti, a tak Bóh spravedlný u pravdě hřiešných nenávidí. I jest pilné slyšiec, ež nás náš spasitel odvolává, vzdáliti sě od hřiechu, v svém srdci jmajíc to, co j’ mluvil Syn boží, nehřešiti a toho, co jsme sě dopustili, pokáním zbýti. K tomuť jest volal svatý Jan Křstitel řka: Čiňte pokánie; přiblížíť sě královstvo nebeské. Zval ku pokání i sám Kristus na počátce kázanie svého týmiž slovy. A svatý Petr po vstúpení Syna božieho na nebesa voláše k lidu: Kajte sě a obraťte sě, ať budú shlazeni hřieši vaši!
Druhé běch zlé naše řekl, nebudem li sě líbiti Bohu. A to z toho přišlo by na ny, když bychom podlé tělesných žádostí poddali sě tělu, líbostem tělesným slúžiece. Neb tělo v přirození již porušeném táhne duši po sobě k svým líbostem a k svým rozkošem mimo pravdu, ež duše své útěchy, ješto by ji jměla v Bohu jmieti, nebude tbáti. Kakž chce ten líbiti sě Bohu, ješto jen v tělesných rozkošech jmá svú líbost a neslúží Bohu, ale jen tělu? A ktož tělu chce slúžiti, hubenější své straně slúží; neb duše jest dóstojnějšie strana člověka a podlé svého přirozenie dóstojnějšie má žádosti a počestnějšie, nežli když vrobiec sě tělu, jako svého zapomenúc přirozenie, tělesných líbostí žádati bude a jim sě oddá. Protož duše tak sě vrobiec tělu, nemóž sě líbiti Bohu, hubenějšiemu sě vrobivši, než jest sama. I pohanští filozofi za ohyzdu jmají, ktož sě na tělesné líbosti oddávají; neb rozum by měl nad žádostí panovati. A die jeden pohan Seneka: Mnohem slúží, ktož tělu slúží; neb ktož ve všem libém tělu chce své žádosti povoliti, jistěť slúží žádostem mnoho. A to jde tudy, ež v ničem nenie plného dobrého, co j’ pod nebem. Protož večas sě toto líbí, večas toto, ješto dřéve líbo bylo, to nebude, a na něž netbal, již opět sě vzlíbí. Protož nemá odducha ta robota, ješto kto chce slúžiti líbostem těla. A praví jeden vykladač kantik, ež nic nenie, co by člověčí duši milejší Bohu učinilo, než to, když v něm má líbost a útěchu, v něm rozkoš a své kochánie. Kakž sě tehdy ten bude líbiti Bohu, ješto dá
