[1v]číslo strany rukopisuManicheus pak na odpor aby člověčenství Kristovo vyzdvihl, pochytil povědění svatého Pavla, 1. Koryntským[a]Koryntským] Koryn, 15, kdež se praví, že Kristus jest druhý Adam s nebe nebeský.
Opět sou jiní kacíři, kteříž božství Kristovo poznávají a člověčenství vyznávají, ale dvojí osobu činí, totiž slovo a Syna Marie. Oziander na tom se zastavil, že psáno jest: Hospodin jest spravedlnost náše; pravě: Ospravedlňovati tehdy jest toho samého božského přirození; jako by již člověčenství nic zhola neprospívalo k působení spasení. Stangarusopět na odpor, že slovo zaslíbení jest, o semeni ženy. A svatý Pavel praví, že Ježíš Kristus člověk jest prostředník, odjímá božství Kristu a skutek vykoupení a přivlastňuje jej samému člověčenství. Tu kdyby byla bázeň Hospodina a pravá poníženost a nebylo milování hadruňku a pejchy, snadně z snešení a směření míst písem svatých jedněch k druhým o této věci byli by soudili.
4. Čtvrtá starost buď, aby každý výklad byl ku pravidlu víry směřen, nebo nebude li se s ní srovnávati, za falešný souzen bude. A zase
[O příčinách]text doplněný editorem[2]poškozený text vykládaní. O 2. věci
V předmluvě knihy Locorum communiumcizojazyčný text (totiž Výkladu hlavních[b]hlavních] hlawni artikulů učení křesťanského) Philipa Melanthona čyři příčiny vykládaní písem se pokládají:
1. Z nichž první tato jest: Aby způsobu mluvení porozumíno býti mohlo. Nebo posluchači, tolikéž i čtenáři ne všudy rozumějí obyčeji mluvení cizího jazyku, nébrž i nejučenější muži někdy se velmi v té práci zapotí, protože se to obyčejně nachází, když řeč nějaká do cizího jazyka přenášena bývá. A slova sic totéž vyznamenávají i stavějí se, avšak proto nemají jednostejného smyslu jakž v jednom jazyku, tak v druhém. A to se děje pro vlastnost neb zvláštnost, kterouž má každá řeč, aneb pro rozdílnost mluvení. A protož aby nebývali zklamáni nerozumějící těm řečem, potřeba bývá umělého vykladače.
2. Druhá příčina jest rozsuzování pořádnosti
