O vlaštovicích.
Jest sice pravda jistá, lidé se tomu smějí,
když vlaštovice nad vodou často se vznášejí,
stojí, vodu křidlami tepouce,
déšť, mokrost přijde brzoučce.
O záři.
Nebeská záře nikdá nesklamá,
břichatá dívka jistotu svou má,
nebo záře déšť, vítr přinese,
dívka pak tlustne, neb dítě nese.
O zardění oblakův.
Kdyžkoli večer k slunce západu,
oblaci zardění na obloze budou,
zejtřejší den bude pěkný, jasný,
pakli jináč, tehdy nepočasný.
O psích.
Když pes v břiše, v střevách má kroucení,
trávu jí, vyje, strojí skučení,
řidko toho chyba bývá,
že potom déšť, přicházívá.
Jinač.
Když trávu psi vydracují,
ženy na blechy velmi žalují,
aneb v zubích svrab povstane,
mokré povětří rádo nastane.
O lesích a hájích.
Naučil mne prostý člověk sedlský,
skusil jsem také z některé částky,
když lesové, háji se červenají,
pršku budoucí tudy znamenají.
O kaši.
Když sedlské kaše vykypí,
dětí v noci pláčí, nespí,
pršky neb větru znamenají.
O dýmu.
Když dejm nechce z domu jíti,
jistá prška můž přijíti.
O potocích a soli.
Když potok ne všecken plyne,
dívka u vřetena dříme,
sůl zvlhne, vostrost potratí,
jistou náději měj k dešti.
O slunci.
Když slunce horké, plačtivé,
krávy řvou, jsou stečkové,
sedláci hned řikávají,
že déšť bude potom, znají.
O koních.
Když mouchy kůň velmi štípí,
že déšť přijde hned se vtípí.
Takto všecko máš ty znáti,
netřebať se jiných ptáti.
Kalendář sedlský.
Zjara svatý Matěj milý,
otvírá zemi a zemské žíly.
A ten čas lomí led,
třeští jako mnohá zeď.
Plouh se nám ukazuje
a léto přibližuje.
Ptactvo se obveseluje
a vesele prospěvuje.
Slepice kdáčí, kohoutí pějí
a sedláčkové hrách, oves sejí.
Udatný rytíř svatý Jiří
v máji nám jasný den šíří,
když páni, panny a paní
mají spolu procházení
do zahrady i do vinice,
do sádku i do štěpnice.
