[74v]číslo strany rukopisudruhým činem se pokusil, moh li by Ježíše propustiti, i pověděl k židóm a řka: „Máte v svém obyčeji, že na velikonočnie hody mám vám propustiti vězně jednoho. Voltež anebo Ježíše, krále židovského, a neb Barabáše, jenž bieše pro vraždu jat?“ Tehdy všickni židé zvolachu: „Propusť nám Barabáše.“ K tomu Pilát vece: „A což pak učiním z krále židovského?“ Oni zvolachu: „Ukřižuj, ukřižuj jeho.“ K tomu Pilát vece: „Tehda chcete, abych vám krále vašeho ukřižoval?“ K tomu židé vecechu: „My nemáme krále než svého ciesaře, propustíš li Ježíše, nejsi přietel ciesařuov.“ Uzřev to Pilát, že od žaloby nechtie pustiti, než vždy na smrt odsúditi, kázal Ježíše obnaživše k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati, tak že jeho svaté tělo zbito, že od hlavy až do země, nikdiež celého miesta nebieše viděti a se všech strán krev z jeho svatého těla tečieše. Těch časuov římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé bičovali.
A když jej tak ztrýznichu, tehda rytieři z mořského bodlivého sítie spletše korunu, na jeho svatú hlavu vstavivše kopím, napřieč v hlavu dávali[hx]dávali] dawili a tak před Piláta vedli. Tu ho židé postíhajíc pěstma tepiechu a porúhajíce se jemu, voláchu a řkúce: „Ty se činíš králem židovským, toť koruna tvého královstvie duostojná.“ Mezi to jej vždy tepiechu pěstma a mezi oči. V ten čas uzřev jeho Pilát tak zbita i ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zsinala, oči i rtové opuchly, že jedva mdlobú na nohách stáše, pomyslil sobě: „Uzřie li ho židé tak zbitého, kromě ač by byli kamenne tvrdší, smilují se nad ním a pustieť jeho.“ Jakž jeho ihned před vešken lid kázal na ulici vyvésti a tak ohavna v koruně všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid: „Aj toť, člověk, toť ho vám vedu ven, já nižádné příčiny nevizi, pro nižto by měl právě na smrt odsúzen býti.“ Vyjide Ježíš, nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné. Tehda všickni židé křičiechu: „Ukřižuj, ukřižuj jeho.“ Pilát k nim vece: „Vy jeho v svú moc vezměte a ukřižujte jeho.“ K tomu oni vecechu: „Myť to máme v svých práviech, že podlé práva má umřieti, neb se Synem božím nazývá. Pustíš li ho, nejsi přietel ciesařuov.“ To Pilát uslyšav, užasl se, boje se, by v ciesařovu nemilost neupadl. Tu praví svatý Kryzostomus Zlatoústý: Snadno s spravedlnosti zblúdí, ktož viece lidí se bojí než Boha. V tu dobu Pilát, vzem vodu, umyl ruce své přede všemi lidmi a řka: Nevinen sem „já této nevinné krve prolitím.“
Tak tehdy ten obyčej bieše, ktož se které viny očišťoval, ten ruce přede všemi lidmi umyl. Tu praví svatý Kryzostomus: Darmo se, Piláte, omlúváš umývaje se, však vieš, žeť sú jej židé v tvú moc pro závist dali. A tak proti sobě mluvíš, však s řekl židóm: „Žádné příčiny sem proti němu nenalezl.“ A řekl jsi k ně[75r]číslo strany rukopisumu:
