[67r]číslo strany rukopisuNechajte, uzříme, přijde liť Eliáš a zprostí jeho. A Ježíš pak volaje opět velikým hlasem i pusti duši.
Tehdy opona chrámová roztrhla se na dvé od vrchu až dolóv a země se třásla a skálé se zsedalo a hrobové se otvierali a mnohá těla svatých, ješto spali, vstala sú a vyšedše z hrobóv po jeho vzkříšení, přijidechu do svatého města a ukázali se mnohým. Centurio pak a ti, ješto s ním byli, ostřiehajíce Ježíše, vidúce země třesenie a to, což se dálo, báli se velmi a řkúce: Jistě Syn boží toto byl! A byly tu také ženy mnohé, ješto byly šly po Ježíšovi zdaleka do Galilee, posluhujíce jemu. Mezi nimižto bieše Maria Magdaléna a Maria Jákobova a Jozefova mátě a mátě synóv Zebedeových.
A když byl večer, přijide jeden člověk bohatý z Arimatie, jemužto jméno bylo Jozef, jenž bieše také učedlník Ježíšóv. Ten přišel k Pilátovi i uprosil tělo Ježíšovo. Tehda Pilát káza dáti jemu tělo a on vzem tělo Ježíšovo, obinuv je v čisté plátno i položil je v svém hrobě novém, jejž bieše vytesal z skály. A přivalil kámen veliký ke dveřóm hrobovým i otjide a biechu při tom Maria Magdaléna a druhá Maria, sediece proti hrobu. Druhý pak den po Velikém pátku sebrali se kniežata kněžská a starší k Pilátovi a řkúce: Pane, rozpomenuli sme se, že onen svuodce řekl, ještě živ jsa, po třech dnech z mrtvých vstanu, protož kaž střieci hrobu až do třetieho dne, aby snad nepřijdúce učedlníci i ukradli by jej a řekli by lidu, že jest vstal z mrtvých, i bude blud poslední větší prvnieho. Vece jim Pilát: Máte stráž, jděte a ostřiehajte, jakž vy viete. A oni šedše ohradili hrob, znamenavše kámen, strážnými.
Pašije vedlé položenie svatého Marka v úterý po Květné neděli
Svatý Marek, evanjelista dóstojný, popsal, že když bieše beránek i přesnice po dvú dní, i hledáchu najvyšší kněžie a mudrci, kterak by jeho chytře jali a zahubili. I mluviechu: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
A když bieše Ježíš v Betaní v domu Šimona malomocného za stolem, přijide žena, majíci pušku z bielého mramoru masti drahé z nardového kořenie. A rozbivši pušku, vylila mast na hlavu jeho. I mějiechu jí někteří za zlé, mezi sebú mluviece: Čemu jest ztráta této masti se stala! Však mohla jest prodána býti viece než za tři sta peněz a rozdati chudým, i hněvali se na ni. Tehdy Ježíš vece: Nechajte jie! Proč se na ni hněváte, dobrýť jest skutek nade mnú učinila. Nebo chudé vždycky máte s vámi, ale mne ne vždy mieti budete. Co jest měla, to jest učinila, utekla se jest mazati tělo ku pohřebu. Věrně pravím vám, kdežkoli toto Čtení bude kázáno po
