ztra[252r]číslo strany rukopisutil, měl jednoho svého vodiče, kterýžto jej vodil po všech kosteléch i po městech[ajy]městech] m’eſtech, aby všudy slovo boží kázal. A když jeden čas jeho vodič skrze jedno údolé jeho vedl, v kterémžto mnoho kamenie bylo, tehda, jím poklamuje, jemu vece: Tuto se mnoho lidí sebralo a tebe čekají, chtiec od tebe slovo božie slyšeti. V ta doby ihned svatý Beda, mně, by to pravda byla, poče slavně božie slovo kázati. A když na skonání kázanie bieše pověděl[ajz]pověděl] powieďel – Jehožto královstvie mně i vám rač dopomáhati, jakž to obyčej jest, Otec, Syn, svatý Duch, vše jeden Hospodin – tak ihned, jakž se o něm píše, to kamenie otpovědě hlasem velikým: Amen, ctný a šlechetný otče. A protož, že jej kamenie ctným a šlechetným divně nazvalo anebo, jakž to někteří chtie, že jsú anjelé jemu odpovídali: Dobře s, ctný a šlechetný otče, pověděl.
Druhé proto šlechetným a ctným nazván jest, neb když po jeho smrti jeden žák, když k němu zvláštnie náboženstvie mějieše[aka]mějieše] m’egieſſe, jeden veršík složiti žádal, chtě na jeho hrobě kázati vyrýti, takto počínaje: V tomto hrobě jsú, chtě slovo božie takto skonati, svatého Bedy kosti. A když ten veršík dobrého skonánie nemějieše, poče na to často a snažně mysliti, kterak by mohl toho veršíka skonánie dobré učiniti. Jednoho jitra událo se jemu k jeho hrobu jíti, uzřel, ano na hrobě anjelskýma rukama vyryt veršík a skonán těmito slovy: Hac sunt in fossa Bede venerabilis ossacizojazyčný text. Tento rozum toho: V tom hrobě otpočívají kosti poctivého kněze Bedy. A to se jest dálo po božiem narození sedmistého čtvrtého léta.
Skonávají se životové mučedlníkuov a mučedlnic božích léta Páně tisícieho čtyřstého devadesátého pátého v Starém Městě pražském. Ten úterý před svatú Maří Magdalénú, měsiece črvence dne poslednieho.
