totiž[211v]číslo strany rukopisuto svatého Lukáše, jehožto jest chvála ve Čtení. To také svatý Jeroným o něm píše před počátkem knih o Skutciech apoštolských, že svatý Lukáš euvanjelista byl apoštolský učedlník a po svatém Pavlu chodil až do skonánie v čistotě, bez poškvrny[adn]poškvrny] poſſkrny přebývaje, Bohu snažným srdcem slúžil, svatú vieru plodě. A byv čtyři a osmdesát let vstáři na světě, v té vlasti, ješto Bitinia slove, pln jsa Ducha svatého, skonal a Bohu se dostal.
Měsíce října dne dvacátého prvnieho umučenie svaté Uršily a s ní svatých jedenácte tisíc děvic, o nichžto se takto píše
Jedenádcte tisíc svatých děvic[ado]děvic] ďewicz, ty sú svú krev pro Jezu Krista prolily. O tom se tak píše, že v Britanské zemi byl bohobojný jeden král, jemužto jméno bylo Notus nebo Maurus. Ten měl jednu dceru, té řiekali Oršila, v múdrosti a v kráse i ve vší cti velmi slovutná. Těch časóv bieše jeden král anglický velmě mocný, ten uslyšav o kráse i o múdrosti té královny i zalíbil ji sobě, aby byla jednokrát jeho synu usnúbena, jehožto jediného měl. Zatiem[adp]Zatiem] Zaťem poslal slovutné posly k otci jejiemu, k králi britanskému, veliké věci jemu slibuje, chtěl li by svú dceru za jeho syna dáti. A to svým poslóm pod velikú hrózú přikázal, aby s prázdným poselstvím se nenavracovali.
Jichžto poselstvie když král britanský vyslyšal, velmi se zamútil. S jedné strany, že král anglický pohanským modlám se modlil, proněžto by dcera jeho, křesťanka svatá, té svatbě nikterak nepovolila. S druhé strany anglického krále náhlosti se velmi bojieše. Tehda svatá Oršila svatého Ducha ponučením otci radu dala, aby jemu povolil pod tú smlúvú, aby jí král s otcem deset zvolených panen pro jejie utěšenie dal k službě a nadto jí i jiných tisíc
