„Po[17r]číslo strany rukopisutom na zemi viděn jest a s lidmi bytedlně obcházel se jest.“ Protož veliké paměti ten den duostojen jest, v němžto, jakož radí svatý otec Lev papež, slušie všem zbožným křesťanuom, srdce k Bohu zdvihnúc, pokorně s jasným vděčenstvím[au]vděčenstvím] wďečenſstwim kleknúce, Bohu poděkovati a řkúc: „Chvála tobě, Hospodine, jenž s se ráčil naroditi z svaté Marie, čisté děvice.“
O jeho svatém narození tak se v svatém Čtení píše, že v ty časy bieše veliký pokoj a mír, tak že ciesař Augustus po všem světě beze všie překážky mocně kralováše, a tak v své moci zamyšleně kázal veškeren svět popsati, chtě zvěděti, kolik vlastí, kolik měst, kolik hradóv, kolik vsí, kolik lidských pohlaví po všem světě bylo, tak aby každý, do města, k němužto slušal, přijda, aby ciesařovu vladaři peniez dada, přiznánie učinil, že jest pod mocí římského ciesaře. A protož, že Jozef bieše z národu Davidova pošel, pojem Mariji, Matku boží, z Nazareta do Betléma s ní šel, nechtě jie po sobě zuostaviti, chtě vždy její stráže poctivý býti.
A když se k Betlému blížiechu, jakž to praví mistr Bartoloměj v svém skládaní: Viděla Matka božie, ano jedni lidé velmi veselí a druzí velmi truchlí. A když se tomu Matka božie divieše, anjel se jí boží zjevil a řka: „Lid truchlý jest národ židovský, v své zlosti zatvrzený, pro viery nepřijetie Bohem potupený. Ale lid veselý jest národ pohanský, jižto vieru přijmúc, u věčném veselí s Bohem budú.“
Tehda, když Matka božie v město[av]město] m’eſto Betlém s Jozefem vjide, pro množstvie lidu, jižto biechu ciesařovým přikázaním přišli, nikdyž hospody nenalezše, pod městskú obecní střechu jidešta. A ta střecha bieše na to udělána, jakožto praví kniha Školastika historia, aby se měšťané, když by prázdni byli, tu scházeli a o obecných věcech rozmluvili, a také proto, aby v trhový den sedlský lid s dobytkem tu stával. Proněžto obecné jesle ustavili biechu. A když té noci Maria s Jozefem odpočívášta, ta přeradostná hodina o puol noci se přiblíži, v niež Maria, svatá děvice, Jezu Krista porodila. A ta noc na neděli bieše. V tu hodinu, jakž to praví svaté Čtenie, pastýři nad svým dobytkem napoly bdiec sediechu. Tehdy anjel, s velikú světlostí nad těmi se pastýři vznášeje, zavolal velikým hlasem a řka: „Zvěstuji[aw]Zvěstuji] Žwieſtugi vám radost velikú, narodil se nám Spasitel všeho světa.“ Netáhl toho anjel pověděti[ax]pověděti] powied’eti, až ihned u velikém množství zástupové anjelští přijdú, chválu Bohu vzdávajíce a řkúce: „Chvála buď na výsosti Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vuole.“ Tu[ay]Tu] Tn praví svatý otec Lev papež: Dobře se anjelé jeho svatému narození radovali, neb již vidiechu, že skrze jeho svaté narozenie všech lidských národóv přišlo spasenie, nebeského královstvie skrze množstvie duší slavné obveselenie, hřiešných lidí s Bohem milostivé[az]milostivé] miloſtiwie smířenie. Když jsú se anjelé milostivému božiemu narození tak radovali
