[138v]číslo strany rukopisutěžký blud zahladiti, těch sedm svatých takto probuditi kázal: Tanulo na mysli jednomu z Efezu měštěnínu, aby stáji svým pastevníkóm učinil. Tehda dělníci od té jeskyně kamenie odváleli a ihned ti světí, ze sna procítivše, sobě se poklonivše, dobré jitro vzdali, mnějíc, by jedno přes jedinú noc spali. Tu Malcha, kterýž jim ztravu z města nosil, otázachu a řkúce: Co o nás Decius ciesař myslí? Malchus jim odpovědě[rr]odpovědě] odpowieďe: S nuocí sem vám pověděl, že nás hledati chtěl, abychom se modlám modlili. Tehdy oni vecechu: Aj, cožť o nás myslí ciesař, a to Buoh vie, že toho neučiníme, bychom se diáblóm modlili. V tu hodinu Malcha prosili, aby šel do města a viece než jindy chleba nakúpě, zase se brzo vrátil a jim, co o nich Decius ciesař myslí, pověděl. Tehda Malchus pět šilinkuov peněz vzav, z jeskyně vyjide. Tu hromadu kamenie uzřev, kde by se to vzalo, tomu se velmi podivil, ale že jemu do kamenie nebylo, s velikým strachem k městu šel, uzřev, ano na městské bráně[rs]bráně] braňe znamenie svatého kříže napsáno, tomu se poče velmi diviti. Odtud k druhé bráně šel a takež nalezl, poče se ještě viece diviti, ku první se bráně vrátiv, všeho města proměněnie[rt]proměněnie] promieňenie uznamenav, poče mysliti, ve snách li se to jemu děje, čili najevě. A tak se požehnav, svú tvář přikukliv, v město všed, uslyše, ano lidé o Jezu Kristu mluvie a křesťansky se mezi sebú věrují, poče se ještě viece diviti a řka sobě na mysli: I kteraké jest proměněnie toto, včera nesměl nižádný Jezu Krista jmenovati, a již všichni v Jezu Krista věřie. A snad toto nenie město Efezus, neb jest jinak uděláno a k tomu podobného nikdiež neviem. A když poče lidí tázati, toto li jest Efezus, řekli jemu, že jest to. V tom omyle poče mysliti, aby se k tovařišóm vrátil, avšak do chlebnice jide. A když penieze vydal[ru]vydal] wydali za chléb, počechu se diviti pekaři a řkúce: Kde jest tento mládenec starých peněz poklady nalezl? To Malchus uslyšav, užasl se velmi, boje se, aby jeho před ciesaře Decia nevedli. Proněžto jim vece: Mějte sobě chléb i penieze, jedno mi pryč jíti dajte. V tu dobu oni jej stavivše, počechu ho tázati, odkud by byl, a řkúce: Ty s starých ciesařuov poklady nalezl, pověz nám, kde jsú, ať budem jich s tebú účastni. Tak tebe nepronesem, jinak se nikterak neutajíš. Tehda Malchus s velikým strachem nevěděl jim co odpověděti. To oni uzřevše, že mlčí, za hrdlo jej osidlali a skrze[rv]skrze] ſkře ulice jej na tržiště vedli, i pojide řeč veliká, druh druhu pravě, že ten mládenec staré poklady nalezl. A když se k němu všecka obec zběhla, dívajíce se jemu, poče se Malchus ohlédati, zda by koho z svých přátel poznal, ježto živy všecky mnějieše. A když nižádného nepoznal, stáše jako pomámený mezi všemi lidmi toho města.
To zvěděv svatý Martin biskup a starosta z Říma Antipa[139r]číslo strany rukopisuter,
