člo[494v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevěk otce a matku a bude se přídržeti ženy své. I budeta dva v jednom těle. Mt19,6 A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. A protož co jest buoh spojil, člověk nerozlučuj.“ Mt19,7 Řkú oni: „Co jest pak Mojžieš přikázal dáti list zapuzenie a propustiti?“ Mt19,8 Vece jim: „Že Mojžieš pro tvrdost srdce vašeho dopustil jest vám púštěti ženy vaše. Ale od počátku jest tak nebylo. Mt19,9 Protož pravím vám, že ktož koli pustí ženu svú, leč pro příčinu smilstva, a jinú pojme, cizoloží, [a ktož puštěnú pojme, cizoloží]text doplněný editorem[155]a ktož puštěnú pojme, cizoloží] et qui dimisam duxerit, moechatur lat..“ Mt19,10 Řkú jemu učedlníci[156]učedlníci] + eius lat.: „Poněvadž jest ta příčina člověku s ženú, neslušie se pojímati.“ Mt19,11 Kterýžto řekl jim: „Ne všickniť přijímají slova tohoto, ale kterým jest dáno. Mt19,12 Neboť jsú řezanci, kteří sú se tak z mateřina břicha zrodili, a jsú panicové, kteří učiněni jsú od lidí, a jsú panici, kteří sú se sami v panitctvie otdali[157]se … v panitctvie otdali] castraverunt lat. pro královstvie božie. Kto móž přijieti, přijmi.“

Mt19,13 Tehdy obětovány jsú jemu dietky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlúváchu jim. Mt19,14 Ale Ježíš vece jim: „Nechte dietek jíti ke mně a neroďte brániti jim, neb takových jest královstvie nebeské.“ Mt19,15 A když jest vzkládal na ně ruce, otšel jest odtud.

Mt19,16 A aj, jeden přistúpiv vece jemu: „Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?“ Mt19,17 Jenž vece jemu: „Co mě tiežeš o dobrém? Jedenť jest dobrý, buoh. Ale chceš li do života vjíti, zachovajž přikázanie.“ Mt19,18 Die on[158]on] illi lat., + ille var.: „Která?“ A Ježíš řekl jemu[159]jemu] navíc oproti lat., + ei var.: „Neučiníš vraždy. Nescizoložíš. Neučiníš krádeže. Nepromluvíš křivého svědectvie. Mt19,19 Cti otce svého i matku svú a milovati budeš bližnieho svého jako se samého.“ Mt19,20 Die jemu mládenec: „Všeho toho sem ostřiehal od své mladosti, čehož mi se ještě nedostává?“ Mt19,21 Vece jemu Ježíš: „Chceš li dokonalý[160]dokonalý] dekonaly tisk býti, jdi a[161]a] navíc oproti lat., + et var. rozprodaj, což máš, a rozdaj chudým, a budeš mieti poklad v nebi. A poď a[162]a] navíc oproti lat. následuj mne.“ Mt19,22 A když u[b]označení sloupceslyšal mládenec slovo to[163]to] navíc oproti lat., + haec var., odšel smuten jsa, neb bieše maje mnohá vladařstvie. Mt19,23 Tehdy Ježíš řekl učedlníkóm svým[164]svým] ſmym tisk: „Zajisté pravím vám, že bohatý nesnadně přijde do královstvie nebeského. Mt19,24 A opět pravím vám, snázeť jest velblúdu skrze uši jehelnie projíti nežli bohatému vjíti do královstvie nebeského.“ Mt19,25 A uslyšavše to učedlníci, diviechu se velmi řkúce: „I ktož tehdy bude moci spasen býti?“ Mt19,26 A popatřiv Ježíš, vece[165]vece] + illis lat.: „U lidíť jest to nemožné, ale u boha všecky věci jsú možné.“

Mt19,27 Tehdy otpověděv Petr, řekl jemu: „Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme po tobě, což tehdy bude nám?“ Mt19,28 A Ježíš vece jim: „Zajisté pravím vám, že vy, kteří ste následovali mne, v druhém narození, když sedne syn člověka na stolici velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicech, súdíce dvanáctero pokolenie izrahelské. Mt19,29 A každý, kto opustí duom neb bratřie neb sestry nebo otce neb matku neb ženu neb syny nebo pole pro jméno mé, stokrát viece vezme a životem věčným vládnúti bude. Mt19,30 Mnozí pak první budú poslední a poslední první.“

Kapitola XX.

Mt20,1 „Podobno jest královstvie nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel najprvé ráno, aby najal dělníky na vinici svú. Mt20,2 A když se stala smlúva[166]smlúva] + cum operariis lat. z penieze dennieho, poslal je na vinici svú. Mt20,3 A vyšed v hodinu třetí, uzřel jiné na nájmišti, ani stojí prázdni, Mt20,4 i řekl jim: Jděte i vy na vinici mú, a co bude spravedlivého, dámť [vám]text doplněný editorem[167]vám] vobis lat.. Mt20,5 A oni šli sú. Opět pak vyšel při šesté a deváté hodině a učinil též. Mt20,6 Při jedenátcté pak hodině vyšel a nalezl jiné, ani stojí, i vece jim: Co tu stojíte celý den prázdni? Mt20,7 Řkú jemu: Neb nižádný nás nenajal. Die jim: Jdětež i vy na vinici mú. Mt20,8 A když byl večer, vece pán vinice šafáři svému: Povolajž dělníkuov a zaplať jim mzdu, počna od posledních až do prvních. Mt20,9 A když přijidechu ti, je[495r]číslo strany rukopisušto