Adam z Veleslavína, Daniel: [Předmluva k Hospodáři]

Praha: Adam z Veleslavína, Daniel, 1587. Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 F 56, p2r–p8v. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka

E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnosti – historie, tradice, kultura, identita.

[p2r]číslo strany rukopisu

Urozenému panu Janovi Labounskému z Labouně a na Klášteře Hradišti nad Jizerou, pánu a příteli mému zvláště milému.

O hospodářství a správě domu, čeládky, dělání rolí a jiných věcech k tomu náležitých nejedni z učených lidí psali, a což nejvíce mohli, k chvále a zvelebení toho života sebrali. Ale žádné chvály větší býti nemuože nad tu, že sám svrchovaný Pán Bůh, když člověka nejprvé stvořil, takovou práci a ten obchod na něho vzložil, aby nezahálel, než s zemí se obíral a o zemi pracoval. Nebo tak o tom napsal Mojžíš v knize své o stvoření světa: Pojav tedy Pán Buoh [p2v]číslo strany rukopisučlověka, postavil ho v raji Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. To před pádem, dokudž byl člověk v nevinnosti, abychom rozuměli, že počestná práce není pokuta hřícha, ale vlastně náležitá věc člověku od Boha stvořenému, ne k zahálce, ale k dílu. Pokuta za hřích jest zlořečení, kteréhož v pracech a obchodích svých zakušujeme, pracně a bídně se živíce, když se nám podlé vuole naší nedaří, země úžitků hojných nevynáší a my v naději své nejednou zmýleni býváme. Po pádu pak co Buoh na člověka uložil, také nepominul Mojžíš zapsati: Adamovi řekl Buoh: „Žes uposlechl hlasu ženy své a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl řka: nebudeš jísti z něho, zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodlačí ploditi tobě bude i budeš jísti byli[p3r]číslo strany rukopisuny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, z níž jsi vzat; nebo prach jsi a v prach se navrátíš.“ Čehož Adam ihned příklad na sobě ukázal, když podlé toho ortele Stvořitele svého netoliko sám o zemi pracoval, robotně se živě, ale i syny své k tomu vedl. Nebo Kain, prvorozený jeho syn, byl voráčem a zemi dělal. Abel pak pastýřem ovcí. Tak Noe po potopě, muž země, jakž jej Písmo jmenuje, obíraje se s zemí, rozdělal aneb štípil vinici. Abraham byl velmi bohatý na stříbro, i na zlato, i na dobytek. Také i Lot, kterýž s Abrahamem chodil, měl ovce a voly, i stany, tak, že jim nemohla země stačiti, aby spolu bydleli. Izak a Jákob s dvanácti syny svými pastýřský život vedli; čehož se i Jozef, nejvyšší gubernátor a správce velikého Království egyptského, nesty[p3v]číslo strany rukopisuděl

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).