Urozenému panu Janovi Labounskému z Labouně a na Klášteře Hradišti nad Jizerou, pánu a příteli mému zvláště milému.

O hospodářství a správě domu, čeládky, dělání rolí a jiných věcech k tomu náležitých nejedni z učených lidí psali, a což nejvíce mohli, k chvále a zvelebení toho života sebrali. Ale žádné chvály větší býti nemuože nad tu, že sám svrchovaný Pán Bůh, když člověka nejprvé stvořil, takovou práci a ten obchod na něho vzložil, aby nezahálel, než s zemí se obíral a o zemi pracoval. Nebo tak o tom napsal Mojžíš v knize své o stvoření světa: Pojav tedy Pán Buoh [p2v]číslo strany rukopisučlověka, postavil ho v raji Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. To před pádem, dokudž byl člověk v nevinnosti, abychom rozuměli, že počestná práce není pokuta hřícha, ale vlastně náležitá věc člověku od Boha stvořenému, ne k zahálce, ale k dílu. Pokuta za hřích jest zlořečení, kteréhož v pracech a obchodích svých zakušujeme, pracně a bídně se živíce, když se nám podlé vuole naší nedaří, země úžitků hojných nevynáší a my v naději své nejednou zmýleni býváme. Po pádu pak co Buoh na člověka uložil, také nepominul Mojžíš zapsati: Adamovi řekl Buoh: „Žes uposlechl hlasu ženy své a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl řka: nebudeš jísti z něho, zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodlačí ploditi tobě bude i budeš jísti byli[p3r]číslo strany rukopisuny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, z níž jsi vzat; nebo prach jsi a v prach se navrátíš.“ Čehož Adam ihned příklad na sobě ukázal, když podlé toho ortele Stvořitele svého netoliko sám o zemi pracoval, robotně se živě, ale i syny své k tomu vedl. Nebo Kain, prvorozený jeho syn, byl voráčem a zemi dělal. Abel pak pastýřem ovcí. Tak Noe po potopě, muž země, jakž jej Písmo jmenuje, obíraje se s zemí, rozdělal aneb štípil vinici. Abraham byl velmi bohatý na stříbro, i na zlato, i na dobytek. Také i Lot, kterýž s Abrahamem chodil, měl ovce a voly, i stany, tak, že jim nemohla země stačiti, aby spolu bydleli. Izak a Jákob s dvanácti syny svými pastýřský život vedli; čehož se i Jozef, nejvyšší gubernátor a správce velikého Království egyptského, nesty[p3v]číslo strany rukopisuděl