vy[6r]číslo strany rukopisuníti. A oni se velmi báli, by vuoda zase veliká nebyla. A proto jim dal Bóh znamenie, když uzřé jednú duhu, že ve čtyřidceti letech svět nezahyne. A tak vyšli jsú z lodie, Noe se vším, což tu bylo. A ta jistá lodí ostala jest mezi dvěma horama v Armení, ješto ji lidé tam ještě vídají.
Která se jest škoda stala od potopy
Ta voda byla jest nade všemi horami plný rok, jakož sem dřéve pravil, a skrze to zkazila se jest země tak velmi, že někteří požitkové zahlazeni jsú, ješto nikdy rósti nebudú, kteříž jsú dřéve před potopú byli. A tu jsú vzeli lidé obyčej zvieřata a dobytek jiesti, ješto toho dřéve nebylo.
Proč lidé nejsú tak dlúho živi jako prvé
Nebo prvé lidé a zvieřata před potopú měli plnost od jédla a od ovoce, že jim nebylo žádného masa třeba jiesti. A také bylo povětřie od vuody smrduté od té mrchy, ješto ztonula. A tak smrad veliký byl jest, že proto lidé nemohli tak dlúho živi býti, neb je[l]je] gye již člověčie starost krátká. Neb řiedko, byť kto tak dlúho stár byl, by sto let živ byl, nebo jest již nová věc, že mladí lidé mrú. Neb David byl viece než jedenácte set let v stář před božím narozením. A praví v žalmě Dominem refugiumcizojazyčný text česky takto: Pane, útočiště učiněn jsi, neb ti dnové naše léta pravie na sedmdesát let. Anebo někteří jsú živi v síle až do osmdesáti let. A potom mají mnoho tesknosti a nemoci. Noe byl devadesát let v stáři, jako do lodie všel. A potom byl živ po potopě čtyři sta let.
O pokolení Noe
V té chvíli udělal jest Noe a jeho synové tak mnoho dětí, že Noe viděl před sebú stojiece, nežli je[m]je] gie umřel, čtrnáct tisíc mužóv, ješto všichni od něho a od jeho dětí pošli. A ten lid držal je u pokoji a učil je Bohu slúžiti a poslušnu býti.
O věži babylonské, o jazyciech
A když jest Noe umřel a od něho bylo přišlo dva a sedmdesát velikých rodóv, i sešli sú se najurozenější v hromadu i uradichu se tak,
