Král, jako [15r]číslo strany rukopisuchtě ohledati meč ot něho,
ohleduje meč, prokla třěva jeho.
Ot Míšně posla král syna svého
Břěcislava na knězě saského
a s ním múdrého pana Sderada.
Prostřěd Sas přijide k knězi dětiná vnada:
i jě sě se panici v řěcě chladiti.
Sderad jě sě knězi mluviti
řka: „Snad si nebýval u příhodách!“
Řka: „Kúpeš sě v nepřátelských vodách,
mníš sě kúpě u Vltavě.
By ty chtěl znamenati právě,
v odění by na oři seděl
a na vše by strany hleděl,
nepřátel sě ostřiehajě,
skóro li vyniknú z hájě.“
[I-595]číslo strany ediceKněz sě na Sderada počě hněvati
a neudatné jemu ckety dávati
řka: „Nežij[bp]Nežij] nezywy mne, všakť mám svá léta,
byl si všě své dny neudatný cketa[bq]cketa] ckata.“
I káza mu s lepšími přěd jeden hrad hnáti
a kněz sě počě opět kúpati.
Jěda preč, Sderad vecě: „Strach mě jest otjěti,
ostaly sú tuto samy děti.“
Když preč jedieše,
vešdy za sě hledieše.
Sderad málo s lepšími otjěde,
jednožť prach nad knězě vznide.
Sderad káza honci, co by to bylo, ohledati
a v naději vojsku káza za sě hnáti.
Naliť Sasici byli na knězě udeřili
a již mnoho panicóv dobrých zbili.
Kněz číst niti s málem stojieše
a hrdinsky sě velmi bránieše.
Již naň Sasici ssědáchu,
kopie jim[br]jim] gemu podáváchu.
Sderad sě mezi Sasicě vrazě
a ot knězě jě otrazě,
tu Sasicóv mnoho zbichu,
škody i hanby veliké zbychu.
Po tomto znamenaj každý mladý,
již netbáte starších rady:
vězte to, že obyčěj učí starého
a příhody činie múdrého.
A doňadž koho obyčěj a příhoda nenaučí,
dotud každý řěčí jako ščmel bez smysla hlučí.
Pro ten skutek sě Čechy rozřevnichu
a své škody a hanby pomstichu.
Tepruv sě i jechu země hubiti
a Sasicě i s dětmi bíti.
Tehdy král i Sasicě i Srby pobi
a jich země mnoho doby.
Kak je[bs]je] gie král český připudil uherského
Když ciesař jěde na krále uherského,
i pojě s sebú krále českého.
Ciesař obyčějóv uherských nevědieše,
a pro to s nimi u práci bieše.
Se ctí by byl z Uher nevyněl,
by byl s sobú krále českého neměl.
Třikrát na stany udeři král uherský
a tolikrát jej pobi král český.
Dřéve než Němci dospějiechu,
až jě Čechové pobiechu.
Do Řěk krále uherského král český zapudi
i k tomu jeho připudi,
že musi křest přijieti
a za znamenie kříž vzieti.
V tu dobu krsta mnoho bieše,
ale jich král pravé viery nejmějieše.
Tehdy ciesař da zemi českéj svobodenstvie
a u volení dobrovolenstvie:
když by přirozeného knězě nejměli,
kohož by zvolili, toho by za knězě vzěli.
Tehdy biskup do Říma jěti chtieše,
ale pro nepřiezn upřiemo nesmieše.
Po uherskéj zemi jdieše,
a když v Střěhomi bieše,
s tohoto světa snide
a Kozma na biskupstvo vznide.
Pak král jě sě pýchati
a své bratřie počě netbati.
I jide na Kunráta, bratra svého,
chtě ho vyhnati z kněžstva moravského.
A když přěd Brno jedieše,
Sderad vojsko stanovieše.
Chtě královicě saským kúpaním uhaniti,
vecě: „Knězi, muši u řěky stan rozbiti,
aby sě mohl lépe kú[15v]číslo strany rukopisupati.“
