to přikázal hospodin sám.

Již jsi střiedu vydržala,

že jsi mě včera kázala;

[jižť má střieda má nastati,]text doplněný editorem[2]verš v rukopise není

[70] chci tě do smrti kázati

hněvem, bitím i dobrotú,

chci tě tresktati tú rotú.

Když já sě z čeho rozhněvám

řkúc: ‚Jižť já dosti jmám,‘

[75] žělej, žes to učinila,

a budeš mi tiem viece mila.

Pakli tě kdy stepu z čeho,

řciž: ‚Ráda, milý brachku, všeho

chci sě ráda uchovati,

[80] tebe na všem poslúchati.

Račiž mi to odpustiti,

chci sě ráda polepšiti!‘

Když pak pokornú řěč mluvíš,

milejší mi býti musíš,

[85] chci sě lépe pamatovati

a chci tě méně hněvati.

Kdyžť netepu ani sě hněvám,

jedno k tobě dobrotu mievám,

pomni mne pak nehněvati,

[90] a to uměj zachovati;

kdyžť já mám milost k tobě,

nemievaj zlosti v sobě,

by proti mně chtěla zlostiti,

o vše sě se mnú hněvati.

[95] Chci té řeči dosti mieti.

Jezukriste, rač nám přieti,

v dobrém stavu pevně státi,

potom sě bohu dostati.“