nepřivedlo, jakož sem to na prvních nemocných vídal. Takové vstupování do hlavy mají se voctem, růžovú vodú brániti, a když by jeho hlava boleti počala, tou čelo mazati po málu, také jemu spáti (nedopúštěti) v těch 24 hodinách. Ale voctem vždy do nosních dírek mazati a bedlivě držeti z té příčiny, nebo když člověk spí, táhnú se všickni vnitřní duchové a krev k srdci a tak s sebú jed vnášejí.
Kdyby pak tito dva zlí nápadové zabráněni a spátkem hnáni býti nemohli, jakož sem i to viděl, tehdy se má nemocný opatrovati a zdržovati, aby pokojně v loži ležel a všudy dobře přikryt a zacpán byl (aby ho zima nedocházela), jestliže by se z nemoci převrhl. A když by minulo 24 hodin a krisis, jako my říkáme, když se stane, můž se nemocný zdvihnúti, však sebe má prvé měkým šatem potním, čím přikryt jest, pot setříti a čistou teplou košili oblíci a jinými teplými šaty při kamnách teplých se držeti, a jestliže žádá, dobrými pokrmy posilněn býti, potom se na lože zase položiti, kderéž má ustláno býti teplými prostěrádly, a tak dlúho, až by k své první síle přišel, něgderý den tvrdil a pilně se před povětřím opatroval. Nebo na tom v této nemoci nejvíce záleží, jakožto předvědění učí a rozum ukazuje v těch zemích, kdežto touto ranou pryč navštíveni jsou.
Tak mnoho umyslil se já na pospěch v tento čas o této nemoci psáti, každého prosím a napomínám, aby se na tuto správu tak spustil a té věřil, aby pánu bohu všemohúcímu, najlepšímu lékaři, jeho cti nechal a jeho za nejjistší (lékarství) a nejbezpečnější srdečně prosil. Tenž nás rač před touto strašitedlnú nemocí a ranou ostříhati a brániti a své svaté slovo přede všemi národy osvětliti. Amen.
U Václava, písaře městského