evangelské, vylitá, tito že jeho božskému slovu se protiví ukrutně a tyransky, druzí pak, poznavše to, hanebně toho zanedbávají. Však proto pochází skrz nějaký prostředek, jakožto z někderých netělných obyčejností, a sice z jiných zevnitřních změnitedlností, čímž povětří, v kderémž my obejváme, se změní a zjedovatí, mnoho lidí, kdeříž skrze jich přirození a komplexí v poručení jsú, obsahuje a dotýká, že jich krev zapálenou shnilostí podnítí a až k smrti změní. Nebo nás učí tomuto vysoké umění lékarské, že naše obživení z živých duchův (jakž my je menujem) jest a ti duchové z nejčištích a najlepších obého, krve i povětří, v srdci zavříno, připraveno a potom do všeho životu vehnáno a rozděleno bývá. A když pak pokrm náš a nápoj, z čehož krev bejvá, nebo zlé, nebo přílišné, a povětří obé skrze nebeský běh hvězd (kderéžto boží tulmači jsú) skrze ustavičné vlhké povětří (jakož tohoto roku toho mnoho bylo) jedem nakaženo jest, z přinucení také i krev v srdci nakažena a těm živým duchům neužitečnú vlhkost dává. Z tohož tak brská a jistá smrt následovati musí. Však v jednom prvé než v druhém, jakž jedu mnoho, nebo méně, škoda menší, nebo větčí jest.
Protož již tímto zavírám, že tato nemoc jest hbitá vnitřní hlíza a zimnice ze zlé a jedem nakažené krve, srdečné zbytečné nakažené vlhkosti, jenž kazí schránku srdeční z příčiny jedem nakaženého povětří. A jestli by mi toho kdo věřiti nechtěl, protože při této nemoci žádné hlízy nenaskakují na těle, tomu odpírám tímto, že ta zlobivost veliká toho jedu rychlého srdci a spravující moci celého života tak mnoho sílí a času nepustí, aby se hlízy učiniti mohly.