[84v]číslo strany rukopisutehdy prostovlasá a s odkrytú hlavú dvěma biskupoma bude dovedena před oltář, a tu položéci se před oltářem, má se modliti. Kterážto od biskupóv zdvižena s modlitby, má opět hlavy pokloniti. To učiniece, arcibiskup die tuto modlitbu: Všemohúcí, věčný bože, studnice a počátku všie dobroty, jenž ženského národu křehkosti nikterakéž nezamietaje protivíš se, ale milostivě přijímaje radějí zvoluješ, a jenž mdlé světa zvoluje, silné všeliké pohanětis umyslil, jenž také věčné chvály a moci tvého vítězstvie v ruce Judit ženy když židovského lidu nad ukrutným nepřietelem kralovati chtěl, vzezři, prosíme, hospodine, na modlitbu pokory našie, na tuto sluhu tvú N., kterúžto pokorným náboženstvím za královú sme zvolili, požehnání tvých dary rozmnož a ji pravicí tvé moci vždycky a všudy obklič; buď stienem tvého daru odevšad mocně zasloněna, aby vidomého i nevi[85r]číslo strany rukopisudomého vraha zlosti vítězsky vybojovati mohla, a s Sárú a s Rebekú, s Liú a s Ráchel, poctivými a blahoslavenými ženami, plodem života svého obtiežena nebo vzplozena býti zaslúžila na okrášlenie všeho královstvie a stavu svaté božie cierkve opravovánie a také zasloněnie. Skrze Krista pána našeho, jenž z neporušeného blahoslavené panny Marie břicha narodiv se, navštieviti a obnoviti tento svět ráčil jest. Jenž s tebú živ jest v jednotě ducha svatého buoh a kraluje na věky věkuov. Amen.

Opět jiné žehnánie před oltářem též královny před kniežaty a pány skrze arcibiskupa řiekajícieho: Bože, jenž sám máš nesmrtedlnost a v světlosti přebýváš ne u přístupené, jehožto rozšafnost v svém zpósobení nemýlí se, jenžs učinil, ješto budúcie jsú, a zóveš ta, ješto jsú, jakžto ta, ješto nejsú, jenž pyšné pravým skrovenstvím s kněžstvie smietáš a pokorné milostivě na