bojí se smrti bez hřícha. A tou bázní pro nás pro hříšné bál se jest Pán Ježíš až do krvavého potu. Neb dí svatý Marek. Počal se jest Ježíš báti a teskliv býti. A svatý Lukáš dí. Stal se jest pot jeho jako kruopě krve, kapající nebo tekúcí na zemi. To uvedl sem o bázni, aby bylo srozumíno, kterak naděje jest čekání budoucího blahoslavenství, a ne budoucí psoty, jíž čekají bázniví, bázni služebné jsouce poddáni. Dále dí se z daru Božího a neb z milosti Boží, to jest z dobrotivosti, to jest pro odstrčení zúfalství, jenž ukrutnost Boží jedné znamená. Dále se dí z zaslúžení sobných neb z vlastních pro smělost neb drznost neb všetečnost, jižto lidé jedné k Boží dobrotivosti hledí. Z tohoto oznámení naděje vybéře člověk, že kdož jest v hříše smrtedlném, ten živé naděje nemá, pro to, že nemá v tu dobu sobného zaslúžení k blahoslavenství, jehož má sobě zaslúžiti dobrými skutky. Druhé vybéře, že kteříž hledí toliko k milosti Boží a tudy chtí spaseni býti bez svého zaslúžení, že ti naděje živé nemají. Třetí vybéře, že kteříž hledí toliko k spravedlivosti Boží, a hřešivše a milosrdenství nehledají, že ti naděje nemají; a ti zvláště slovou zoufalci. A čtvrté vybéře, že jedné ti mají živou naději, kteříž, jsouce dobře živi, čekají blahoslavenství z Boží milosti.

Naděje dvoje

Věděti také jest, že dvoje jest naděje. Jedna pomoci. Druhá odplaty. První položena má býti v svatých. Ale druhá v samém Bohu, jenž sám blahoslavenství věčné dává. A ta naděje trojí se, neb první jest k odpuštění hříchuov. Druhá k milosti vzetí, a ta můž slouti jedna naděje, ale třístupná, první stupeň hříchuov odpuštění. A druhý k milosti vzetí. A třetí k blahoslavenství přijití. Jistota naděje pochází z