cěstoma utekly sú, o kterýchž cestách Čechové neveděli sú. A tak Němci v ten den velmi sú zašli a zamútili sě tak, že kterú cěstú měli by utiekati, ovšem neveděli sú, ale po zemiech, po lesiech, onde i onde vozové táhli sú. A sami Němci hlav kryli po křeví chovajíce sě a jiní sú se do Čech obrátili mniece, by domóv utiekali. V kteřémžto také boji Čechové mnoho stanóv ušlechtilých a jiných mnohých věcí, korúhve, střiebro, zlato, sukně, bulu, kterúž Eugenius, papež Čtvrtý, Juliánovi kardinálu dal byl, vzeli sú, aby kardinál vydal kříž na vykořeněnie Čechóv, kteříž sú kacieři. A pro tu příčinu dřéve řečený lid německý s mnohými biskupy a rytieři do země české byl jest přijel. Ale Buoh milostivý jich pýchu zahnal jest a zetřěl. A proto buď požehnán na věky věkóm. Amen.
To uslyševše Němci, Míšněné, kteříž také u Žatcě zemi českú pálili sú, jichžto počet byl jest čtyři tisíce, jakož pravie, a byli i pěší s vozy, též bázní z země utekli sú. A když sú to vítězstvie obdržěli Čechové, na vévodu rakúského do Moravy jeli jsú, kteřížto s mnohým lidem nepřátelsky byl do Moravy vtrhl a dobýval a pálil zemi moravskú.
Léta téhož po Narození Matky božie po tom vítězství, když Pražané Města Starého Bohu chválu vzdávali sú, jdúce s kříži na Hrad k svatému Václavu, a když sú zasě šli s Hradu, obořil sě jest s nimi most a upadlo jest mnoho lidí pod most a mnoho se jich zbilo, ale málo umřelo.
Léta MCCCCXXXII. v sobotu u vigiljí svatých Petra a Pavla apostolóv po prvé hodině v noci hrom zapálil krov Svatého Jiljie v Prazě a shořal vešken krov i malé i veliké varhany ve čtyřech hodinách.
Léta téhož u ponjelí před svatú Máří Magdalénú byla u Prazě povodeň veliká, že na Starém Městě vozili sě na Rynku na lodech. A na ovocném trhu tekla voda ulicí jako řěka veliká a stála voda až do barvieřóv a zbořila u Prazě most nový kamenný a všěcky mlýny, což jich bylo na Vltavě, pobrala a zbořila jest a mnoho vsí pobrala a ztopila a u Prazě mnoho domóv zbořila.
Téhož léta v sobotu na svatého Mikulášě páni pražané staroměští vyslali sú posly, mistra Jana Rokycana a Jana Velvara, do Basilie na sněm obecný křesťanský o ty čtyři kusy, o kteréž sú sě zasadili.
