Slovútné a mnohovzáctné poctivosti panům purgmistrům a radám Starého, Nového a Menšího, tří slavných měst Pražských, slovútným, moudrým a opatrným panům, šechmistru, purgmistrům a radám měst Hory Kutny, Žatče, Hradce Králové nad Labem, Litoměřic, Lúna, Domažlic a Písku etc.cizojazyčný text v slavném Království českém, panům a ochráncům sobě laskavě příznivým, krajanům a přátelům obzvláštně milým.

Jest téměř každému vuobec vědomé, jak za naších časův nejednou na to bylo nastupováno, kudy by nějaký lepší rejiment v stav městský Království českého, a zvláště do měst Pražských, kteráž jsou od starodávna metropoliscizojazyčný text všeho království a stolice králův českých, uveden býti mohl.

Za kteroužto příčinou i některá nařízení se o tom činila, ale ta netoliko žádné platnosti nepřinášela, nýbrž což se na oko spatřilo, místo nového řádu mnoho neřádův povstávalo.

Domnívali se mnozí, že by to správci městskými scházelo a dálo se jejich nerozšafností a nedbánlivostí, ale již v prodlouženějším času sám skutek to ukázal, že vrchnosti a správcové měst nemají té moci, aby takovým neřádům odolati a je vypleniti mohli. Odkudž se zrodilo přísloví, že města Pražská (jichž v správě i jiná města v království tomto na větším díle následují) samým neřádem stojí, a jakž v nich řád býti počne, že ihned zahynouti musejí. Potvrzují toho někteří náši spoluměšťané, kteříž, odjinud přišedše a městské právo sobě vyžebravše, vysoce vychvalují správu panův Normberčanův, avšak praví, že raději bydleti budou v pražském neřádu nežli v normberském řádu. I co tedy divného, že se nám cizí národové posmívají, poněvadž sami měšťané tak lehkomyslně o sobě smejšlejí a nevážně mluví. Ale takové bylo by hodné strestati a do řádu poslati, aby mezi námi příčinou neřádu nebývali. Neb kdož řád usty chválí, a neřádně živ jest, ten více neřád svým obcováním nežli řád slovy vzdělává.

Spatřujeme to všickni a odepříti tomu, bychom chtěli, nemůžeme, že v městech českých jak při mladých, tak při starých lidech jsou velicí nespůsobové a neřádové. Ví se o tom, že jich žádný z Vaších Milostí neschvaluje ani za dobré, šlechetné a poctivé nedrží. Nic méně trvajíce v nich s jinými z samého obyčeje a tim se vymlouvajíce, že jsme jich nezačali a příčiny k nim nedali, toho, jak jsme daleko od pravé městské cesty zabloudili, nespatřujeme.

Ač jací jsme, sama pýcha a nádhernost v rozličném oděvu a skvostnost i zbytečná rozkoš v jídle a pití, svědomí proti nám dává. Nebo není-li to věc městům záhubná, že za samé to černé sklo, jemuž vůbec šmelc říkají, z měst Pražských na dobré stříbrné a zlaté minci tak veliká suma peněz do Benátek vychází, na kterouž by se některý tisíc vojákův proti nepříteli Turku vychovati mohlo? Mlčím o jiných věcech z hedvábí, stříbra a zlata setkaných, o pití sladkých rozličných, kteráž k nám z dalekých zemí přicházejí a my je na záhubu svou za drahé peníze kupujeme. Neb tak se nám zdá, že bychom svobodní měšťané nebyli, kdybychom s jinými těch věcí neužívali, sami sebe nechudili