[85r]číslo strany rukopisumého pokoje bezpečně přijdeš, kdežto mě ujistíš skrze přísahu bohuov. Nebo věz, že když mě tak ubezpečíš, potom mě budeš mieti jako svú vlastní manželku k tvé libosti. A tu o svých běziech, o něžto stojíš, budeš plnějie naučen ode mne.“ Jížto Jason krátkú řečí odpovědě: „Přeurozená panno, jakož jsi řekla, tak buď mně i tobě.“
A tak oba dalšie[ao]dalšie] deſſie řeči mezi sebú nechavše, Medea od Jasona a Herkuleše, jenž v ta doby přijide, vzemši odpuštěnie a otce požehnavši, [s]text doplněný editorem sborem panen svých do pokoje jide.
Druhá kapitola praví, kterak Jason přišel tajně v noci k Medee, a o jeho přísaze a kterak jejím naučením Jason měl bezpečně dosieci berana s zlatým rúnem etc.cizojazyčný text
Když již bieše slunce puol dne daleko za sebú zuostavilo a chýléše se k vlastem západu svého, Medea[ap]Medea] a Medea, sama jsúci v svém pokoji, řeči své, kteréž mluvila k Jasonovi, a odpovědi jeho mnohým myšlením v sobě přemietáše. A když to rozjímanie rozkládáše, širší radostí a přimiešením radosti radost se jejie zasloňuje. Kdyžto vší žádostí hodiny nočnie čekajíc, pro nižto jakožto té horlivé žádosti netrpělivá[aq]netrpělivá] netrpeliwa a v ní tápajíc, očima měří běh slunečný, s takú chytrostí žádá slunečného západu a takú teskností a tužbú té noci čeká, že tak malú a krátkú chvíli za dvú dní dlúhost sobě počítáše.
A když slunce již zapade za horu a od zrakuov lidských odstúpi a tmy na zemskú tvář uvede a když by v súmrak[ar]súmrak] ſumbak, tehdy mysl Medee chvějieše se, žádajíc, aby nočních mrákot ubylo, aby vyšla jasnost měsiečná proto, aby všickni, jenž biechu na sieni královské, vejdúce na svá odpočivadla, i zesnuli, aby tudy své žádosti úmysl mohla vedlé rčenie a slibuov naplniti. Ale, ó, kterakými tesknostmi srdce Medee bylo súženo, když čijieše, ano čeled králova na sieni dlúhým bděním noc maří[as]maří] marzye a dlé dáti miesto odpočinutí!
A tak sobě miesta nemajíc, sem i tam vrtí se chodiec po pokoji, jednak běží ke dveřóm, zpytajíc, již li se čeled ke spaní strojí, a jednak k oknu, spatrujíc na nebi, mnoho li již noci ubylo. A když tak v těch tesknostech váháše a kohútové již pěti počínáchu a čeled spat chvátáše a když se již všady upokojichu, tehdy Medea, jsúc tiem ujištěna, jednu babku čelední, sobě věrnú a velmi zchytralú, posla k Jasonovi, a to velmi opatrně. A když Jason počije tu babku u pokoje, jenž bez usnutie tak dlúho čekáše, hned se schopi s lože od tovařiše a znenáhla po temných té sieni schodiech přijide ku pokoji Medee, ana ve dveří stojéc čekáše. I pozdravi jie Jason slovy laskavými[at]laskavými] kaſkawymi, jemužto ona da milé vítanie, a ujemši jej za pravici, vesele vstúpichu do pokoje. A hned odjide ta babka, nechavši Medee s Jasonem samých v pokoji. A když uzaviera
