věčně by dvořiti musil.
Ktož mi o lepšiem bydlu praví,
každý sě ve lži ostaví.“
[55] Dotud mluvě usta trudi,
až žáka na sě vzbudi.
Ten mu k tomu odpovědě
a řka: „Já to dobřě vědě
a tomu já také věři,
[60] že páni i také rytieři,
tiť u dvora dobrú mají,
i bohatí, to já znaji.
Ale nebožátka chudí!
Div, že sě jim neostudí
[65] pro zlé bydlo jich dvořenie,
neb již věcší psoty nenie.
Tiť sě chodiec psotú klonie.
A nad to pak vy, podkonie:
vy ze všech nejhorší máte,
[70] kromě že sě v tom neznáte.
Byšte sě chtěli poznati,
svú psotu popsati dáti,
což vy jie máte, podkonie:
v světě většie psoty nenie,
[75] než vy ji trpíte dobrovolně.
Ale naše bydlo školnie,
toť já tobě pravím [hole]text doplněný editorem,
tuť je ve všem pravá zvóle,
i od pitie i od jedenie,
[80] v ničemž nedostatku nenie.
Myť netrpíme nikdy hladu.
Když již tovařišie sadú,
tuť já dosáhna úkrucha,
nenie partéka tak sucha,
[85] bych jie nerozmočil jíchú,
tiem lekuje svému břichu;
i budemy dobřě syti.
K tomu máme dosti píti
pitie ctného do nerody.
[90] Častokrát také vody
napijemy sě pro zdravie,
neb jest velmi dobra hlavě.
Ba, od zdravyť se mámy pyšně,
masa, kúr dosti přielišně –
[95] toť jest na každé posviecenie,
v ničemž nedostatka nenie:
když to koli u nás bývá,
mámy přieliš dosti piva.
Ale vám miesto sniedanie
[100] dadie políček za ranie.
Však ste jedno za ranie syti,
bývajíce vždycky biti.
Miesto jedenie oběda
třepačkám kyjevá rána přěsadá.“
[105] A když žák přesta mluvenie
dvořák vece: „Toho nenie!“
Okřiče sě naň hněvivě
a řka: „Žáku, mluvíš křivě,
bychom byli hladoviti
[110] u dvora a kyjem biti.
Ach, přěhubená partéko,
i co jest tobě řeči této
o nás mluviti třěba,
sám nejsa nikdy syt chleba?
[115] Co dobrého do vás, žáci?
Však ste vy hubení žebráci,
jenž tečete dóm od domu,
hekajíce a chtiece tomu,
by vám dali jíchy mastné.
[120] Auvech, vaše bydlo strastné!
Tuť vám dadie partéku režnú
a s tiem vás pesky vyženú.
Pakli již na vaše ščěstie
vám dadie v některém miestě
[125] jíchy nemastné a málo,
vej, kak sě vám dobřě stalo!
