Vyhledávání (skrýt)

[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<34v–35r35v–36r36v–37r37v–38r38v–39r39v–40r40v–41r41v–42r42v–43r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[38v]číslo strany rukopisuchci se vám zpovídati, však také není tak těžký, než jest mi vás líto, že se budete hněvati, nebo se vás dotýče.“ Z toho kněz ještě více o to stál, aby to vyzdvěděl, řekl mu, zdali u něho co kradl neb škodu nějakou mu učinil, aby mu se zpovídal, že mu to odpustiti chce. Dí jemu Eilenšpigel: „Ach, milý pane, já vím, že se pro to hněvati budete, však na sobě čiji a bojím se, že brzo odsud puojdu a umru, protož chci vám to, pane milý, pověditi. Ležel sem s vaší kuchařkou.“ Optal se ho kněz: „Kolikrát se to stalo?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Pětkrát.“ Pomyslil kněz takto: „Aby pět hlíz na ní přišlo.“ Rozhřešil ho hned. I šel do komory a kuchařce své k sobě přijíti rozkázal, ptal se jí[eg]jí] gi, kde jest s Eilenšpiglem ležela. Kuchařka přela pravěci, že jest to lež. Řekl jí[eh]jí] gi kněz: „Však mi se toho zpovídal a já také věřím.“ Dí ona: „Není tak.“ A kněz pravil: „Tak jest.“ I popadl hůl, bil ji, až zčernala i zmodrala. Eilenšpigel pak na loži leže, smál se a myslil sám v sobě takto: „Nu, již bude dobře.“ I ležel ten celý den a v noci jsa silnější, vstal nazejtří ráno řka: „Již bude lépe.“ I řekl knězi, aby se s nim početl, že musí jinam, do jiné krajiny jíti. Kněz počítaje se s nim, [39r]číslo strany rukopisutak v rozumu svém se smál, až nevěděl, co činí a peníze vzal i nevzal, nechav ho na pokoji, jedině aby preč šel, a tak Eilenšpigel byl hotov, aby na cestu šel, i řekl knězi: „Pamatújte, že jste zpověd pronesli, jáť puojdu do Halberstatu k biskupu a jemu o vás povím.“ Kněz pak uslyšev, že by ho Eilenšpigel k těžkosti připraviti chtěl, své zlosti zapomenuv, s velikou snažností[ei]snažností] ſnažnoſti prosil ho, aby mlčel, že se to v hněvivé mysli stalo, pravě, že mu dvadcet zlatých chce dáti, aby na něho nežaloval. Odpověděl Eilenšpigel: „Já[ej]Já] Ya bych sto zlatých nevzal, abych toho zamlčeti měl.“ Potom kněz prosil kuchařky s plačem a poručil jí[ek]jí] gi, aby se ho ptala, co by mu dáti měl, že to míti bude. Naposledy řekl Eilenšpigel: „Chcete-li mi dáti koně?“ Kněz byl na kůň velmi laskav a byl by mu raději všecko své zboží dal, i stratil koně bezděk a potřeba k tomu ho přihnala, i dal Eilenšpiglovi kůň. Tedy Eilenšpigel na knězově koni do Wolfenbeitel jel. Kníže pak tu na mostě stoje, Eilenšpigle na koni bráti se zřel a hned z té své sukně se svlék, kterouž Eilenšpiglovi dáti zaslíbil, i řekl: „Teď máš, můj milý Eilenšpigle, teď ta sukně, kteroužť sem dáti slíbil.“ Eilenšpigel s koně do[39v]číslo strany rukopisulův

X
egjí] gi
ehjí] gi
eisnažností] ſnažnoſti
ejJá] Ya
ekjí] gi
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).