kro[p8r]číslo strany rukopisuniky jinde vypravují.

Což vše k tomu nám sloužiti má, abychom, znajíce, že zlá a tyranská vrchnost dává se od Boha k trestání lidu nešlechetného a dobrodiní božských nevděčného, děkovali mu za vrchnost křesťanskú, milostivou a dobrou, kterouž nám dávati ráčí, aby nad námi, nad spravedlností, řádem a právem ochrannou ruku držela, a za ni se modlili ustavičně, vedouce život pohodlný a pokojný, ve vší pobožnosti. Znejmež tedy obzvláštní božskou milost v tom, že nás před těmito národy, jako jsou Turci, Mozkvané a Tataří, dobrotivě chrániti ráčí, na něž i David svatý naříkal v žalmu 120., řka: „Běda mně, že pohostinu býti musím v Mesech a přebývati v saláších Cedar!“,[2]Ps 120,5 to jest, jakž vykládají, mezi Mozkvany a Araby. Ne[p8v]číslo strany rukopisubo Mozkvané za starodávna bydleli v Kappadocí, kterážto krajina nedaleko byla od Syriaecizojazyčný text,[3]část slova „Syri“ tištěna švabachem, zbytek antikvou a protož i známi býti mohli Židům. Turci pak pošli z Arabie od Cedara, jednoho z synů Izmaelových. Jako by prorok předpovídal, že v posledních těchto časích církev Boží veliké násilí a protivenství trpěti má od Mozkovitův a Turkův. Čehož ji sám přemocný Bůh uchovati rač a zanechati nám semena svatého, abychom nebyli učiněni jako Sodoma a Gomora, pro čest a slávu jména svého, kteréž jest požehnané na věky. Amen.

Dán v Praze v pondělí den Moudrosti Boží, 17. dne prosince léta poslední trpělivosti Boží 1590.

M. Daniel Adam z Veleslavína