Ps12,1 Dokud , hospodine, zapomínáš mne do skončenie , dokud otvraciješ obličěj svój ote mne? Ps12,2 Jako dlúho položi radu v duši méj, bolest v sirdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudž výší sě nepřietel mój nad mě? Ps12,4 Vezři i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěti oči moji, abych nikdy neusnul v smirti, Ps12,5 aby nikdy neřekl nepřietel mój: „Přěmohl sem proti ňemu.“ Jenž mútie mě, vzveselé sě, ač zamúcen budu, Ps12,6 ale jáz u milosirdí tvém budu mieti naději . Vzveselí sě sirdce mé v spasiteľu tvém, vzpievaju hospodinu, jenž dobré dal mi, i vzpievaju jménu hospodinovu vysokému .

Ps13,1 Řekl nesmyslný na sirdci svém: „Nenie boha.“ Naprizňeni súť i mirzci učiňeni súť v učení svém , nenie, kto by učinil dobré, nenie až na jednoho. Ps13,2 Hospodin s nebes sezřěl na syny ľudské, aby viděl, ač jest rozomný nebo hledajúcí boha. Ps13,3 Všickni stúpili , spolu neužitečni učiňeni súť. A nenie, kto by učinil dobré, nenie až do jednoho. Rov otvořený jest hirtan jich, jazyky svými lestně činiechu . Jěd aspidový pode rty jich, jichž usta kletvy a hořkosti pilna jsúť, birzky nohy jich k prolití kirve. Zetřěnie a nesbožie na cěstách jich a cěsty pokorné nepoznali, nenie strachu božieho přěd očima jich. Ps13,4 Však nepoznajú všickni, již dělajú nepravedlnost, již žerú